Pršelo a už jen kape

Co se vlastně stalo se státními investičními fondy? Před půldruhým rokem byly státní investiční fondy (sovereign wealth funds, SWF) na nejlepší cestě skoupit velké množství západních společností pro své zahraniční vlády, které se leckdy nemusely každému zamlouvat. Tehdy si nakrátko zahrály na zachránce západních bank a draly se tam, kam se odvážil vkročit málokterý jiný investor. Jenže v poslední době je ticho po pěšině. Částečně to vyplývá z velkých ztrát, které mnohé fondy utržily. Existuje však i podezření, že suverénním fondům tak trochu odzvonilo, že se jejich důležitost přeceňovala stejně jako význam účelových odkupů akcií.

Je snadné pochopit, proč získaly tak výsadní postavení. Zatímco ropní exportéři a asijské země reinvestovali své přebytky běžných účtů, vládami kontrolovaná zahraniční finanční aktiva prudce narůstala, až koncem roku 2008 dosáhla zhruba 9,5 bilionu dolarů, jak uvádí ekonom Alex Patelis ze společnosti Merrill Lynch. To se rovná přibližně 15 procentům hodnoty všech veřejně obchodovaných akcií a dluhopisů na celém světě. Čtvrtina této sumy je v rukou SWF. Ty na sebe berou větší rizika než centrální banky, které spravují devizové rezervy, protože investují do akcií, a dokonce hedgeových fondů a soukromých firem.

Nejsmělejší prognózy, které předpokládaly vysoké ceny ropy a dlouhotrvající globální konjunkturu, předpovídaly, že celkový objem…