Pankáč mezi smetánkou

Pokoj Jakuba Hoška (1979) je plný krámů, válejí se v něm trička, cukroví, brambůrky, barvy, plakáty, desky, kytary, nicméně ten chaos vypadá uspořádaně: jako by tu každá věc měla své dané místo, kam ji Hošek položil s vědomím, že právě tady se bude vyjímat nejlépe. Působí to jako anarchie, ve které se dá rozpoznat systém.

Místnost je v pražské Galerii Jiří Švestka jen naaranžovaná, Hošek ji zde instaloval jako součást své výstavy a dal si záležet, aby imitace působila věrohodně, ale zároveň efektně. Tento přístup je pro malíře, který se stal jednou z ikon zdejší nezávislé výtvarné i hudební scény, typický. Jeho tvorba je na první pohled živelná, autor však nad ní má pevnou vládu. Právě slovy Nechte mě vládnout nazval svou expozici.

Krev, drápy, nože

Jakub Hošek už pět let vede spolu se svou sestrou Anežkou a spolupracovníky Štěpánem Bolfem a Danem Dudarecem společenství A.M.180 Collective. Nezávisle na veřejných zdrojích vozí do Prahy kapely a výtvarníky, aby tu v minimalistických podmínkách předváděli pro okruh zasvěcených alternativní produkci, před níž jiné kluby a galerie zavírají dveře. Loni založili vlastní label Arty Maniac Discs. V čem je výjimečný? Pro první desku si vybrali plzeňský projekt Climatizado, postpunkovou psychedelickou bouři elektronických zvuků, již by i do vysílání takového Radia 1 zařadil jen…