Oko za oko?

Moji prarodiče žili a pracovali ve 30. letech minulého století v kibucu v Palestině. Já jsem pak v 90. letech s rodinou žil a studoval v Izraeli. Dodnes mám v Jeruzalémě řadu přátel, z nichž nejbližší je mi bývalý soused Gadi a kolegyně na Hebrejské univerzitě Viktorie. Vždy, když se na Blízkém východě něco semele, žhavíme telefon a e-mail a obvykle nakonec dospějeme k více či méně konzistentnímu pohledu na události.

Během izraelské invaze do Gazy se nám to nepodařilo. Gadi útok izraelské armády obhajuje. Pokud Hamás bude svůj nesouhlas s Izraelem vyjadřovat střílením raket přes plot, který jej od něj odděluje, musí dostat za vyučenou. A to raději pořádně, aby byl alespoň na chvíli klid. Na Blízkém východě je třeba ukázat sílu; to je jediné, čemu druhá strana rozumí. Gadi přitom není žádný jestřáb. Sloužil sice jako důstojník elitní jednotky ve válce v Libanonu, ale před několika lety se připojil k vojákům odmítajícím sloužit na okupovaných územích, a dostal se proto málem do vězení.

Viktorie, která je jednou z veteránek izraelského mírového hnutí, útok na Gazu odmítá jako nepřiměřenou reakci. Od začátku druhé intifády se počet obětí na palestinské a izraelské straně zhruba ustálil na poměru 10:1. Útokem na Gazu se tento poměr kvalitativně změnil na 100:1, přičemž více než polovina mrtvých jsou civilisté. To je mnohem horší než starozákonní oko za oko, zub za zub.

Trestná…