Nemocné moře

„Všem nám v žilách proudí krev se stejným procentem soli, jako je v mořské vodě. A když se vracíme k moři – ať už plout nebo jen tak se dívat –, vracíme se tam, odkud jsme přišli,“ řekl kdysi John F. Kennedy. Lidské pouto k moři zůstává těsné. Více než polovina obyvatelstva zeměkoule žije do sta kilometrů od pobřeží a celou jednu desetinu dělí od moře méně než deset kilometrů. Moře je potěchou smyslů a vzbuzují představivost. Pohled na moře i jeho vůně nám dodávají odvahy, probouzejí v nás strach, touhu po dobrodružství i romantice. Vlny mohou být zčeřené, vodstvo rozzlobené nebo klidné, jeho nálady jsou přechodné, ale samotný oceán je věčný a neměnný. Anebo to tak alespoň dlouho vypadalo.

Korálové pralesy

Zdání ovšem klame. Velké části moře možná skutečně zůstanou nezměněné, ale jinde, obzvláště v povrchových a pobřežních vodách, které jsou domovem devadesáti procent veškerého mořského života, jsou důsledky lidské činnosti čím dál patrnější. To by nás nemělo překvapovat. Člověk proměnil zemi a atmosféru. Bylo by divné, kdyby se nepodepsal také na moři, z něhož přece po staletí získává potraviny, po kterém se plaví, do něhož vyhazuje odpad a které v poslední době využívá i k rekreaci.

Důkazů je spousta. Stavy ryb, které se kdysi zdály být nevyčerpatelným zdrojem potravy, dnes takřka všude klesají: podle některých vědců…