Letí, letí, divadlo

Takhle raketový start do profesionálního života se jen tak nevidí. Martina Schlegelová (1981) končila v roce 1999 na sedmiletém gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze a víceméně náhodou se přihlásila na DAMU, obor režie a dramaturgie činoherního divadla. „Oba rodiče jsou učitelé a spíš jsem měla směřovat na filozofickou fakultu, tedy v jejich stopách,“ popisuje období před deseti lety. Jenže zjistila, že DAMU má tu výhodu, že přijímací zkoušky jsou tu oproti jiným školám už v zimě. V případě neúspěchu to lze pak zkrátka zkusit někde jinde.

Přihlásila se s představou o divadle, kde se „herci pohybují každý večer jinak, podle toho, jaký mají právě pocit“. K jejímu překvapení ji přijali. Jakmile v září nastoupila, profesorka chvíli poslouchala její vize o režii, aby jí nakonec řekla: „Tak takhle teda ne!“ Než se budoucí režisérka a dramaturgyně vzpamatovala, domluvila jí v zájmu bližšího poznání práci přímo v divadle. A to ne v ledajakém.

„Doslova ze dne na den jsem se ocitla v Národním jako asistentka režie,“ říká mladá žena a tak jako před lety úžasem rozšíří oči. „Velká legrace a dobrodružství tím ale skončilo, musela jsem se snažit,“ vypráví o své léčbě šokem. V rámci školy začala docházet do zlaté kapličky, kde režisér Ivo Krobot právě připravoval…