Nejsme zkolonizovaná masa

Polemika: mladý filosof Marián Kišš si klade velké cíle a je dobré o nich vědět

Pravidlo, že kritického myšlení není nikdy dost, bychom si my, obyvatelé Západu, mohli nechat i tesat do kamene. Od minulého vydání Respektu ale zase o něco víc víme, že i tady mohou existovat jisté limity: třeba když se dostane ke slovu mladý filozof Marián Kišš. Ten se na stránkách tohoto časopisu rázně pustil do bourání mýtu spojeného s událostmi kolem 17. listopadu a z toho vyplývající kritiky českého kapitalismu. Kišš není sólista, otevřeně se hlásí ke skupině intelektuálů kolem Václava Bělohradského a Jana Kellera, která z ostře levicových pozic dlouhodobě komentuje směřování českého státu, a rozhodně ne lichotivě. Právě na posledním Kiššově textu se však dá ukázat, co se za spoustou slov a efektních formulací skrývá a proč je to nezbytně nutné odmítnout.

Diktát křivek
Marián Kišš soudí (přesněji řečeno oznamuje), že v listopadu ’89 nevyhnala lidi na náměstí touha po občanských svobodách a demokratických ideálech, ale touha mít více peněz a více si za ně koupit. Řečeno s Kiššem – konzumerismus. Důkazem je prý dnešní občanská netečnost k nepravostem mocných na jedné straně a bezstarostné nakupování v záplavě odpudivých obchodních center na straně druhé.

Tahle interpretace listopadu jistě mnohé zvedne ze židle. I kdybychom vstřícně polkli poukaz na zcela zjevnou chuť…