Chci jiné tělo

Transsexuálové se sjíždějí do Španělska s nadějí na lepší život

V deset večer jsou už laciné butiky v madridské čtvrti Chueca zavřené, ale ulice přesto ožívají právě teď. Pod světly pouličních lamp se scházejí skupinky silně nalíčených dívek s umělými vlasy, v puse mají cigaretu a přes rameno lesklou kabelku z imitace kůže. Na první pohled jsou to dokonalé ženy s poněkud strojeným smíchem, při bližším pohledu však silný nános pudru nestačí zakrýt stopy po oholených vousech, které postupně raší na ostře řezané tváři. Hnědé silonky s lycrou obepínají svalnaté nohy. V Česku nejsou běžně vidět, ale ve Španělsku ano. Mezinárodní společenství je nazývá F 64.0.

Pod tímto kódem je vedena transsexualita podle Mezinárodní klasifikace nemocí a vysvětluje ji jako „touhu žít a být vnímán jako člen opačného pohlaví“, doprovázenou přáním vytvořit pomocí chirurgické a hormonální léčby své tělo „co nejvíce podobné tělu preferovaného pohlaví“. Kolik je na světě takových lidí, je prakticky nemožné zjistit, protože počet těch, kteří se ke změně pohlaví odhodlají, neodpovídá reálnému výskytu transsexuality.

Chirurga nechci

Jednou či jedním z nich je Joely, šestatřicetiletá Mexičanka. Do svých patnácti let žila jako kluk v malé vesnici, než opustila rodinu a vydala se za svým snem o svobodě do Ameriky. Od dětství byla…