Běda, vždyť jsme to my!

Dva nejvyšší představitelé EU dokonale reprezentují její skutečnou vnitřní povahu

Větší respekt na mezinárodní scéně by si vysloužili i Křemílek s Vochomůrkou.“ Tento komentář jednoho čtenáře novin je nepochybně hodně nespravedlivý, ale jmenování Hermana Van Rompuye a Cathy Ashtonové do nejvyšších funkcí EU je nicméně velkým zklamáním. Důležitější a překvapivější je přitom obsazení postu vysoké představitelky pro zahraniční politiku. Paní Ashtonová působí jako milá a schopná kompromisní osoba, na její naprostý nedostatek mezinárodních zkušeností je však téměř bolestné pomyslet.
Za dveřmi Evropské komise je pocit rozčarování téměř hmatatelný. A nejmenovaný spolupracovník Baracka Obamy komentoval volbu s diplomatickým odstupem: „Není to přesně to, v co jsme doufali.“

Kéž by bylo záhadou, jak k takové volbě mohlo dojít. Jmenování však přesně kopíruje logiku dnešní Evropské unie. Odráží vůli demokraticky zvolených vlád členských zemí a dvou nejsilnějších politických uskupení v Evropském parlamentu. Na kandidátovi Van Rompuyovi se shodly Německo, Francie a středopravá část parlamentu. Ashtonová se vynořila jako průnik tří kritérií: je z levého středu (když pravý střed získal post prezidenta), je Britka odměnou za to, že se Gordon Brown vzdal kandidatury Tonyho Blaira…