Podle svého předsedy Mirka Topolánka bude muset jeho strana sdělit voličům, že „dobře už bylo“. Pro představitele minulé české vlády je jaksi příznačné, že nástup finanční a ekonomické krize podcenili: ještě vloni touto dobou nám tvrdili, že se nás krize nedotkne a že si na ni západní Evropa jenom hraje.
Nyní zase – když už se ve světě pomalu, ale jistě slaví konec krize – nabízí Topolánek velmi temnou vizi. Přestože recese či stagnace bude v Česku patrně o něco delší a vleklejší než jinde ve světě, pořád platí, že nejhorším asi procházíme právě teď.
Obecně je politika také (možná především) od toho, aby nabízela lidem optimistické vize a víru ve věci příští. Politik sice nemusí zrovna lakovat věci na růžovo, ale i když je nejhůř nebo není dobře, má říkat něco jako, že to sice bude něco stát, ale brzy se z toho vyhrabeme, protože na to máme energii, vůli a schopnosti.
Politici, kteří nabízejí hrobnické vize, nejsou lidem k ničemu potřeba. Dnešní ekonomiky jsou více než dříve závislé na psychologii a očekávání. A politici mají na ta očekávání zásadní vliv. Na přehnaná očekávání měl Topolánek upozornit před rokem, ne dnes.
* Ze všech možných lídrů, které si Evropská unie mohla zvolit do svého vedení, si vybrala ty nejméně zkušené a nejméně známé.
Takže čeští euroskeptici by rozhodně měli slavit: žádný centralismus, žádný superstát, připuštěno bude jen to, co dovolí národní státy. Žádné „předbíhání evropských superelit před zájmy voličů“ se nějakou dobu konat nebude. Jenže euroskeptici si svou potravu najdou: to, že si Evropa nevybrala někoho výrazného, bude jistě sloužit jako příklad její prohnilosti.
David Miliband, britský ministr zahraničních věcí, řekl ještě v říjnu, že Evropa potřebuje zvolit prezidenta, který „zastaví dopravu ve Washingtonu i Pekingu“. List Financial Times konstatuje, že nový prezident ani vysoká představitelka pro zahraniční politiku nezastaví dopravu ani ve svých rodných městech.
Již pár dní před volbou bylo jasné, že EU si nepřeje lídra a charismatického tahouna, ale „moderátora“, zkušeného budovatele konsenzu apod. Jenže jediná diplomatická zkušenost Hermana Van Rompuye je vyjednávání s Nizozemskem o bagrování hraniční řeky Šeldy. A lady Ashtonová se před svým vstupem do Sněmovny lordů zabývala v městečku Hertfordshire zdravotní péčí.
Každý den nový Audit Jana Macháčka na www.respekt.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
