Naši nejsilnější stranu čeká v blízké době zásadní rozhodnutí. Buď se ODS vzepře „mafiánům“, kteří ji obsazují, a tím pádem ovlivňují, nebo se přiblíží její konec. „Žijeme v iluzi, že nás lidé budou volit pořád, protože není alternativa. Jestli se brzy něco nezmění, můžeme se stát marginální silou,“ řekl mi jeden z představitelů ODS. Je to přesné. Jenže na kritice praktik v ODS se dnes analytik zvnějšku překvapivě shodne s většinou straníků. Málokdo uvnitř strany s tím však chce něco dělat, a když už, tak mu chybí nápady na systémové řešení. Pak se ale skutečně může stát, že toto „řešení“ vezme do ruky volič a pravicovou skálu vyvrátí.
Uplynulé výročí dvaceti let od sametové revoluce přineslo řadu bilančních textů, ze kterých vyšlo, že nám k plně fungující společnosti ještě dost chybí. Že jsme stále na cestě, nám připomněli představitelé Moravskoslezského kraje. Den před 17. listopadem nám odtud přišel e-mail, který reagoval na naši žádost o schůzku s krajskými představiteli ohledně fungování regionu.
„V současné době nebudeme komunikovat s periodikem, jehož vlastník vede soudní spor s panem PhDr. Lubomírem Zaorálkem, místopředsedou Poslanecké sněmovny za ČSSD, který je poslancem za Moravskoslezský kraj. Vaše případná cesta do Ostravy bude z tohoto důvodu zbytečná.“
Je to ukázka postkomunistické, či přesněji komunistické logiky – kdo není s námi, je proti nám. Dejme stranou, že sociální demokraté v Ostravě usoudili, že Respekt (ale de facto tedy i Hospodářské noviny a Ekonom) má něco společného se sporem pana Bakaly a pana Zaorálka. Tak může uvažovat jen ten, kdo je sám zvyklý, že všichni skáčou podle šéfa.
Sociální demokraté zřejmě stále věří tomu, že s médii se mluví jen za odměnu a navíc jen s těmi, která nám slouží. ČSSD, kdoví odkud, nabyla představu, že se stala majitelkou veřejné správy. Úřad, placený z našich daní, si nemůže vymýšlet, s kým se bude bavit a s kým ne. Přesně to totiž odlišuje demokratický systém od toho totalitního. I proto to nenecháme být, a pokud to nepůjde jinak, zažalujeme kraj za porušení zákona o svobodném přístupu k informacím.
Pravidlo zdejší komunikace říká: Hlavně nepřiznat chybu. Kdo se ale umí pochválit, měl by se umět i zkritizovat. V minulém čísle se nám podařila nepříjemná chyba. Publikovali jsme článek, který dopředu kritizoval koncert na Národní třídě, jenž se konal k výročí 17. listopadu. Psát dopředu, že bude špatné, co jsme ještě neviděli, to se prostě nedělá. Blamovali jsme se dvojnásob, protože ten koncert se nakonec povedl. Takže se čtenářům omlouváme.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
