Autobiografická próza Amose Oze sice začíná klasickou formulí „narodil jsem se“, ovšem čtenáři posedlí fakty, mějte se na pozoru. Příběh o lásce a tmě totiž tvoří předivo interpretovaných vzpomínek a představ, které se neustále pohybují mezi minulostí a přítomností. Spíše než v přímce se tak vyprávění pohybuje v kruhu a rozšiřuje záběr otázek, aniž by nabízelo snadné odpovědi.
Ústředním bodem je sebevražda spisovatelovy matky, když jejímu jedinému dítěti bylo dvanáct let. Oz o ní až dosud nepsal, a nyní si vytyčil úkol téměř nadlidský: pochopit prameny jejího zoufalství. Vyvraždění rodné židovské komunity na Ukrajině, vykořeněnost dívky – vyrůstající v buržoazní rodině v Rovně a studující historii a filozofii v Praze – v zemi plné písečných dun a velbloudů, postavení ženy v chudších čtvrtích Jeruzaléma v době, která nepřála ženám-spisovatelkám… Přitom právě ona vášnivě ráda vyprávěla malému Amosovi příběhy – a patrně odtud pochází první slovo názvu knihy, která vypovídá o kdysi potlačené lásce k oběma rodičům i k celé zemi, stejně jako o tmě ve smyslu nevědomosti.
Příběhu nechybí dějinné pozadí. Někdejší idealismus básníků-dělníků-revolucionářů, reformátorů a čtenářů Marxe a Freuda tu Oz konfrontuje se závěry tzv. nových historiků, k jejichž generaci patří – a kteří zpochybnili nejednu základní sionistickou tezi. Bolestný vztah mezi Araby a Židy tedy vidí jako napětí mezi dvěma oběťmi, pronásledovanými a vykořisťovanými moderní Evropou (konkrétně Velkou Británií). Vždyť Evropa zůstala pro jeho rodiče „zakázanou zaslíbenou zemí“ – toužili po její kultuře, ale syna učili pouze hebrejsky, aby ho ani nenapadlo pokukovat po smrtonosném kontinentu. A zároveň svým způsobem obdivovali průkopníky v Galileji, kteří oproti nim – beznadějným intelektuálům – byli „silní, dobrosrdeční, mlčenliví a zamyšlení“.
Zde se Oz s lehkou ironií uchyluje ke stereotypu tzv. nového Žida, aktivního hrdiny, po jakém volala izraelská budovatelská literatura. Ostatně narážek na spisovatele píšící hebrejsky, na otcovy a strýcovy knihy i na pozdější debaty o literatuře v kibucu je text plný. Je v prvé řadě příběhem rodícího se spisovatele, který svou látku našel v tom, co důvěrně zná. A Ozovi příznivci začnou alespoň tušit, proč se v jeho prózách tak často objevuje postava zraněného, tajnůstkářského dítěte.
AMOS OZ: PŘÍBĚH O LÁSCE A TMĚ
Přeložil M. Žantovský, Paseka, 472 stran
Autorka je amerikanistka působící na FF UK a NYU v Praze.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
