Michaela a Andy (příjmení není důležité) jsou čtyřicátníci z britské střední třídy. Mají nejlepší britské školy, vlastní dům v etnicky smíšené čtvrti Londýna a práci na částečný úvazek, která jim dává hodně času věnovat se dětem. Léta mají zlost na Ameriku („nic z ní nemáme, akorát nás využívá“) a své premiéry, kteří Americe „dělají ratlíky“. Taky mají sympatie pro východní Evropu, kde kdysi chvíli žili a různě se courali. Snad jako všichni Britové dodnes spřádají plány na to, jak Británii zase opustí a půjdou žít někam na východ od Rozvadova, kde je levněji a není taková „nuda“.
K politice jsou velmi skeptičtí, a pokud s někým sympatizují, tak snad s levým křídlem Labouristické strany. O politice ale obvykle skoro nemluví, pokud se jich člověk neptá, a mnohem víc než premiérské souboje prožívají volbu londýnského starosty.
Puzzle v podobě klasické západoevropské, levicověji laděné, středostavovské rodiny do sebe zkrátka zapadají. Až minulý týden… To pisatel této glosy vyslechl nevinný postesk, jaká je škoda, že „váš prezident Václav Klaus podepsal tu hroznou Lisabonskou smlouvu“. Pak následuje litanie na byrokracii v Bruselu, složitost a neprůhlednost jejího rozhodování. Jinak velmi distingovanému britskému debatérovi začínají najednou nabíhat žilky na spáncích při zmínce o evropském prezidentovi („co to je a jak je možné, že se to může volit nějakými politiky někde v zákulisí?“). A na závěr – „vůbec nechápu, k čemu Unii potřebujeme“, a nechuť k ní je „to jediné, v čem souhlasím s konzervativci“.
V Británii by zkrátka byla chyba myslet si, že na Klausův ne-podpis čekali jen doživotní nostalgici po baronce Thatcherové. Tam kde Čech vidí civilizační kultivaci svého postkomunistického chaosu západním světem a jeho vyspělými pravidly, jimiž se přinejhorším nedá nic zkazit, vidí Brit (a to i ten Evropou zcestovalý) přívažek nesrozumitelnosti a nezodpovědnosti, který nemá chuť tahat z nějakých vlastních problémů, zvlášť pokud se sami nesnaží. Zatímco ve střední Evropě to vypadá, že vně EU se nedá existovat, z britských ostrovů se to naopak jeví, že bez Unie se dá existovat velmi dobře, dost možná i lépe. Pro Čechy je být „uvnitř“ ta nejpřirozenější věc na světě, z pohledu Britů je naopak velmi přirozené být „vně“.
Je proto naprosto absurdní, že jsou to právě britští konzervativci, tedy strana se zcela jiným, specifickým pohledem na zbytek Evropy, koho si česká pravice vybrala za své největší ideové spojence v EU. Ať žije vítězství ideologie nad zdravým rozumem.
Aktuální glosy na www.respekt.cz/glosy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
