Co zbylo po roce 1989?

Rétorika idealismu zcela nevymizela, pouze se přesunula zleva doprava

Když byla před dvaceti lety zbourána berlínská zeď a sovětské impérium se hroutilo, cítili nespokojenost pouze zarytci, kteří věřili v komunistickou utopii. Pár lidí samozřejmě dál lpělo na možnostech toho, co bylo kdysi označeno za „reálný socialismus“. Jiní kritizovali triumfálnost „nového světového pořádku“, jak ho přislíbil George H. W. Bush. A způsob, jímž západní Německo převálcovalo trosky svého východoněmeckého souseda, se jevil téměř jako akt krutosti.

Přesto bylo dobré v roce 1989 žít (s výjimkou Číny, kde byli demokraté potlačeni). Mnozí z nás měli pocit, že vidí úsvit nové liberální éry, v níž se budou svoboda a spravedlnost šířit jako čerstvé květy po celé zeměkouli. O dvacet let později víme, že nám to nebylo dáno.

Evropské demokracie sužuje xenofobní populismus. Sociálnědemokratické strany se scvrkávají, zatímco pravicoví demagogové slibují, že ochrání „západní hodnoty“ před islámskými hordami. A ekonomické debakly z uplynulých několika let jako by potvrzovaly nedávné varování Michaila Gorbačova, že „také západnímu kapitalismu, zbavenému starého soupeře a vykreslujícímu sebe samého jako nesporného vítěze a ztělesnění globálního pokroku, hrozí, že zavede západní společnost i zbytek světa do další historické slepé uličky…