Vladimír Fischer

Těsně před uzávěrkou Respektu dorazila z domácích politických kuloárů zpráva, že by příštím českým eurokomisařem mohl být premiér Jan Fischer. Jednat o něm měli na své schůzce šéfové ODS a ČSSD Mirek Topolánek a Jiří Paroubek. Informaci v pátek večer nechtěl ani jeden potvrdit a mlčel i Úřad vlády. Volba Fischera však dávala logiku: byl jediným, na koho obě strany dokázaly kývnout.

Fischer-eurokomisař není špatná zpráva. Je to člověk, který unijní rybník a jeho psychologii zná, v cizím prostředí se domluví a do Bruselu bude odjíždět s chutí. Už v létě totiž Fischer-
-premiér šéfovi Evropské komise Barrosovi naznačil, že by měl o místo v jeho týmu zájem. Komisařské dobrodružství mu ale tehdy překazilo zrušení předčasných voleb, a tedy prodloužení jeho mise na české půdě. Na ní prokázal klid, vstřícnost, smysl pro týmovou práci a ctění kompromisu, což se všechno uvnitř té skleněné budovy na bruselském Schumanově náměstí hodí.

Přesto se nelze ubránit otázce, jestli Fischer-eurokomisař nebude takový Vladimír Špidla II. Jestli se v komisi nezašije a stejně jako Špidla nepřestane mluvit se světem vně své kanceláře. Tichá úřednická práce Fischerovi vyhovuje – dělal ji až do vládní etapy po celou dobu svojí kariéry – a aktivní komunikace s médii, která je z Bruselu ještě důležitější než na domácím ringu, naopak není věcí, které by holdoval. Právě komunikaci svého komisaře s veřejností a přenášení jeho evropských zkušeností zpět do české kotliny přitom tahle země potřebuje jako sůl, kvůli demýtizaci „Bruselu“.

Ostatně Jan Fischer, stejně jako jakýkoli jiný nynější kandidát, bude mít v tomto smyslu víc práce. Dostane rovnou dvě portfolia. Kromě standardního rezortu životního prostředí, vědy či dopravy – ostatně bude zajímavé sledovat, o co by si statistik Fischer řekl – bude komisařem pro otázky politické rehabilitace Česka, jakéhosi národního odtrapnění.

Zcela vážně. Nový komisař dostane tento nechtěný vedlejší pracovní poměr, jehož náplní bude dokázat, že extempore v podobě pádu předsednictví až po lisabonskou blamáž byl výmyk, a nikoli princip zdejší evropské politiky, a že se teď vracíme do normálu. Valnou část očisty bude muset odpracovat domácí politická scéna, komisař tu ale bude hrát aktivní roli.

Tento „vedlejšák“ nebude snadný úkol, Fischer by na to však měl dobrou průpravu. Něco si už v Unii vyzkoušel a získal kredit coby soustředěný vyjednavač a profesionál.

Jeho volbou, pokud se potvrdí, bude vyřešeno jedno jméno. Mnohem klíčovější však nyní bude, jestli se za jménem nového premiéra bude skrývat člověk, který vnese do politicky nestabilního Česka podobný klid jako Fischer.

Aktuální glosy na www.respekt.cz/glosy.