Lékař čas

Obří zakázku na likvidaci starých ekologických zátěží má získat jediná firma. Objevuje se podezření z korupce, zaznívají slova o neprůhlednosti výběrového řízení. Pohlédneme-li však na celou věc s odstupem, měli bychom se nejprve ptát: potřebujeme se starých zátěží vůbec zbavit? A pokud ano, nejde to levněji?

Nedaleko Prahy, na okraji předměstí Kladna, se nachází rozlehlý pahorek, stolová hora řídce porostlá mladými stromy. Je to takzvaná Buštěhradská halda navršená z odpadu. Od 50. do 80. let minulého století se sem vozila struska z vysokých pecí, popílek z tepláren, kaly z čističek odpadních vod a podobně. Pamětníci vzpomínají na podezřelé sudy, které v haldě mizely, na kaly s vysokým obsahem zinku a kadmia, na látky obsahující kyanidy. Počátkem 90. let byla halda, z jejíchž tehdy ještě holých svahů vítr odvíval částečky prachu, oprávněně považována za ekologickou časovanou bombu.

Halda obsahuje kolem 27 milionů tun odpadu. Skončilo tu mimo jiné víc než milion tun železa a zhruba osm milionů tun strusek, přičemž obojí by se dalo využít. Na terénní útvar, který se již stal součástí krajiny, můžeme tedy pohlížet jako na sekundární ložisko železa a kameniva. Před několika lety proto přišla jistá firma s nápadem zbavit se této staré ekologické zátěže, jako „bonus“ chtěla prodávat kamenivo a zároveň získat surové železo i méně kvalitní železnou rudu.

[image id=…