Kanadské anglofonní próze dnes výrazně dominují ženské autorky, které logicky sahají jak po ženských postavách, tak i po takzvaně ženských otázkách. Mezi mladší generaci přibyla v posledních letech Anne Michaels, původně básnířka, která přináší téma ztráty kolektivní i osobní paměti. Narodila se roku 1958 v židovské rodině v ontarijském Torontu. Se psaním nespěchá: román Zimní krypta z roku 2007 vyšel po více než deseti letech od její úspěšné prozaické prvotiny nazvané Prchavé okamžiky, v níž se zabývala možností lásky a víry po holocaustu.
Hlavními hrdiny Zimní krypty jsou botanička Jean a inženýr, malíř a architekt Avery, kteří se seznamují během stavby přehrady na řece svatého Vavřince v Kanadě roku 1957 a později vytvoří ideální manželský pár. Kromě lásky sdílejí zájem o krajinu, komunitu a
lidské osudy, které se radikálně mění ve jménu pokroku. Ke zbudovaným vodním nádržím, kvůli nimž se musejí stěhovat lidé i chrámy, jsou od počátku skeptičtí: vědí, že se tak zpřetrhá pouto mezi minulostí a přítomností. Příkladem je i úvodní vstup do románu, který se odehrává v Egyptě během výstavby Asuánské přehrady, kvůli které se musí stěhovat celý chrámový komplex v Abú Simbelu.
Hlavní myšlenku knihy ovšem komplikuje příběh Jeanina duchovního spřízněnce a posléze milence Lucjana. Konce druhé světové války se dožil v troskách Varšavy, po válce se podílel na přesné historické obnově města. Je tedy i jeho replika někdejší Varšavy falešnou útěchou? Nakolik je důležité, že město stojí na původním místě, kde také leží jeho mrtví?
Zimní krypta je dílo citově i intelektuálně vypjaté – něco mezi básní v próze a románem idejí. Svět každodenních nákupů je ponechán stranou a hrdiny bychom spíš měli chápat jako hlasy pátrající po odpovědích na složité etické otázky. Hlavní postavy veškeré důvěrnosti promítají do rozhovorů, které se podobají volně řazeným monologům. Ty místy sklouzávají k nevěrohodným esejům či rétorickým cvičením – jako by Michaels pocítila potřebu vyjádřit ústy protagonistů vlastní názor. Tendence prohlašovat se však naštěstí ztrácí v bohatosti jazyka: výsledek tak není kázání, nýbrž básnická vize, v níž jako metafora slouží už samotný titul, který autorka objasňuje na příkladu zmrzlé kanadské půdy, do níž nelze v zimě vykopat hrob.
ANNE MICHAELS: ZIMNÍ KRYPTA
Přeložila Petra Diestlerová, Odeon, 280 stran
Autorka je amerikanistka působící na FF UK a NYU v Praze.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
