V posledním roce se v Respektu stále častěji věnujeme energetice, protože je to jedno z nejdůležitějších témat současnosti. Ukrývá v sobě hned několik otázek – bezpečnost státu, energii pro domácnosti i firmy či životní prostředí. Je zajímavé, že se východiska stále drží v zaběhaných ideologických klišé. Alternativní zdroje jsou hračičky zelených kašpárků, zatímco jaderná energie nám zachrání nezávislost na Rusku a je levná.
Svět je ale barevnější – alternativní zdroje jsou už podle svého názvu alternativní, a nikoli tedy jediné možné. Mají především rozložit naši závislost na jednom zdroji. Nejsou samospasitelné a jak se shodují i někteří experti, s masivní dotací například solární energie je třeba šetřit. Když dotujete příliš, bráníte dalším inovacím – proč by se do nich někdo pouštěl, když mu jedna věc tolik vydělává?
Dnes není debata o tom, jestli v Česku zrušit, či nezrušit jadernou energetiku. Jedná se o to, jak silnou ji tu máme mít. Proč za velké peníze stavět něco, co půjde především na vývoz a pomůže to jen jedné firmě ČEZ? Ještě důležitější ale je, kdo by případné rozšiřování jaderných elektráren měl provádět. ČEZ již vypsal zakázku, která má odhadovanou hodnotu 500 miliard korun. Ve hře je i ruská firma, která je úzce propojena s kremelskou politikou. Jak se podařilo zjistit kolegovi Ondřeji Kundrovi, vláda si nechala vypracovat tajnou zprávu, která před tímto investorem varuje (více na str. 16–17).
Protože je ale nutné otázku rozšiřování jaderných elektráren zasadit do kontextu, přinášíme vám i analýzu energetické koncepce, která nedávno spatřila světlo světa. Podrobnosti najdete v článku Jaroslava Spurného a Tomáše Sachera na str. 18–19.
Rád bych ještě upozornil na článek z druhé části Respektu. Když byla zveřejněna informace, že zemřel známý kulturní a sociální antropolog Claude Lévi-Strauss, mnohé překvapilo, že vůbec ještě žil. Vždyť mu bylo téměř 101 let. Jde o tak významnou osobnost, že vám o ní v rubrice Eseje přinášíme text našeho předního sociologa Miloslava Petruska. Mimo jiné v eseji píše: „Lévi-Strauss odmítl tradici evropského evolucionismu, protože v něm viděl myšlenkovou základnu pro ,seřazení‘ společností podle míry vyspělosti. Patřil k myšlenkovému proudu evropské kulturní skepse, vůbec si totiž nebyl jist tím, že sama idea pokroku je pokroková – nenacházel žádné smysluplné kritérium, které by míru dosaženého pokroku ,změřilo‘.“
Jak vidno, Lévi-Strauss je stále aktuální a bude nepochybně i dlouho po své smrti. Možná že by si jej měli přečíst i autoři již zmíněné energetické koncepce.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, energické čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
