Více betonu a méně vzdělání. I touto známou formulkou častují experti na vzdělání český rozpočet na příští rok a při zběžném pohledu na statistiky se není příliš čemu divit. Česko dnes vydává na vzdělání dětí dvakrát méně než je průměr zemí OECD, a i když varovné hlasy stále dokola opakují, že jednou z nejlepších protikrizových investic je právě podpora vzdělání, napřesrok se mají výdaje naopak o desetinu ztenčit. Mezitím ale krize pomalu naznačuje, jaké priority mají sami čeští rodiče. I když si utahují opasky, na vzdělání svých dětí zatím nešetří. A navíc začali ještě víc přemýšlet o jeho kvalitě.
Teď už to nejde
„Dal jsem výpověď. Měním práci, aby děti měly lepší vzdělání,“
říká historik a trojnásobný otec
Petr Štoncner
. Po čtrnácti letech končí v Národním památkovém ústavu a míří do soukromé sféry:
„Památky byly vždy můj sen. Bez rodiny jsem si mohl dovolit luxus práce ve státní sféře. Teď už to nejde.“
Anna i Petr Štoncnerovi jsou státní zaměstnanci, na zaplacení šestnáctitisícového regulovaného nájemného s poplatky v pražském Karlíně potřebují jeden plat a na každodenní vydání pětičlenné rodiny tak zbývá už jen ani ne jednou tolik.
„Za dva roky nájem stoupne na dvacet tisíc a platy státních zaměstnanců v krizi stagnují. Už tak jsem o víkendech často pracoval na…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
