Nástup digitální televize v Češku zatím nepřinesl výsledky, jaké se očekávaly. Proč?
S nástupem digitální televize spojovali místní vizionáři hodně nadějí, ale právě na roční výročí rozjezdu všem zchladila hlavu studená sprcha. Noviny přinesly zprávu, že největší počet diváků přitáhl k nové české digitální stanici TV Barrandov seriál o majoru Zemanovi. Ve srovnání s původními cíli revolucionářů slibujících si od digitalizace „interaktivní televizi s desítkami úplně nových formátů a se širokou spoluprací s mladými režiséry a producenty“ to opravdu působí jako drsný vtip. Ale raději nepředbíhejme: revoluce ještě neskončila.
Pro majora to nejlepší
Kvůli hučení větráků, které z místnosti odvádějí teplo produkované desítkami datových krabiček, skoro není slyšet vlastního slova. Nacházíme se v samém srdci digitální televize, kam přitékají, zpracovávají se a zase odtékají proudy dat. Pro zdejší kouzelníky není problém přijmout signál vysílaný třeba klasickým pozemním vysílačem v analogové podobě, prohnat ho krabičkami a odeslat jej pomocí družice tak, aby ho byly schopné přijmout satelity. Zde se mohou rodit i programy, které divákovi umožní volit třeba různé pohledy kamer a jazyky, ve kterých chce pořad sledovat.
„Technologicky nás nic neomezuje,“ pochvaluje si šéf techniky TV Barrandov Petr Katz. Když totiž investoři chystali – údajně miliardovou – investici do nové televize, byla světová finanční krize ještě v nedohlednu, země zažívala léta blahobytu a koruna šla vzhůru i vůči nejsilnějším měnám světa. „Mohli jsme se rozšoupnout a nakoupit to nejlepší,“ vzpomíná mladý muž v černé mikině s kapucí na časy před rokem a půl, kdy se rozjezd nové televize jevil jako báječná podnikatelská příležitost. Příjmy z reklamy televizím rostly a státem organizované spouštění digitálních vysílačů rozšířilo vysílací prostor i pro další hráče, než je zavedená Nova a Prima.
Podobně ambiciózní jako technici byli v TV Barrandov tvůrci programu, kteří chtěli k televizi přitáhnout inzerentně nejžádanější generaci třicátníků alternativním humorem podobným České sodě nebo pořady věnovanými nezávislým filmům. Na konci projektu má stát třináctiprocentní sledovanost, letos v červnu ale šéfům digitální televize pod dojmem diváckých průzkumů došlo, že se v odhadech zatraceně mýlili. Výsledky měření ukázaly, že jestli něčím nová televize táhne, tak jsou to reprízované třicet a více let staré filmy nebo satirická show televizní matadorky Zuzany Bubílkové, která vypráví vtipy o politicích.
Podle mediálních expertů za to mohou dvě věci: čeští diváci jsou konzervativní a není snadné je přitáhnout k novému projektu. Možnou výjimkou jsou mladí lidé, ale ti si zase čím dál víc zvykají sledovat filmy a pořady přes internet a nechtějí se vázat na pevný televizní program. „Jestli chtěl Barrandov přitáhnout mladé diváky, musel by zřejmě daleko masivněji investovat do reklamy a přesvědčovat je, že ta stanice stojí za zapnutí,“ říká mediální analytik Petr Bednařík z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který sleduje programovou skladbu tuzemských stanic.
Televize ovšem místo přesvědčování teď vsadila na strategii „lepší vrabec v hrsti“ a snaží se udržet si alespoň přízeň těch, kteří ji zapínají kvůli reprízám starých filmů.
„Je finanční krize, boj o inzerenty a my si nemůžeme dovolit moc experimentovat,“
vysvětluje šéf marketingu TV Barrandov a producent muzikálů
Janis Sidovský
. Proto také stanice nasadila do vysílání seriál o majoru Zemanovi. Dílo natočené na zakázku a pod přímým dohledem StB sice brutálně manipuluje s historickými fakty, z protikomunistických odbojářů dělá zločince a z policistů sloužících totalitnímu režimu naopak hrdiny, ale zároveň i dvacet let po pádu komunismu působí jako spolehlivý magnet na diváky. Zní to sice absurdně, ale kdykoli ho nějaká stanice na území bývalého Československa nasadí – a udělalo to už pět stanic včetně České televize –, spolehlivě jí to zvýší sledovanost.
„Hrají tam všichni slavní čeští herci, seriál má kontroverzní pověst a navíc je to jedna z mála luxusně natočených věcí v Česku,“
shrnuje přitažlivost propagandistického díla analytik TV Nova Milan Kruml.
„Jezdí se tam se čluny po moři, vybuchují tam auta, lítají vrtulníky a střílí se tam. To v jiné české produkci těžko najdete,“
dodává Kruml s tím, že jeho televize Zemana nikdy nenasadila ani nenasadí, protože míra manipulativnosti je už podle něj nepřípustná.
„My také pouštíme normalizační seriály a každý z nich je tendenční,“
říká Kruml,
„ale tenhle seriál brutálně lže.“
To šéfové TV Barrandov nepopírají, podstatnější ale je, že jim sázka na Zemana zajistila pozici nejsledovanější digitální televize v Česku (viz graf). „Chtěli jsme nasadit něco, co je v našich finančních možnostech a zároveň divácky spolehlivé,“ konstatuje Sidovský s tím, že o sledovanost jde v jeho televizi především. Aby učinila zadost požadavkům po vyváženosti, doplnila stanice jeden vysílaný díl o vyjádření bývalých vězňů, kteří se stali oběťmi totalitní policie, a nyní „majora“ inzeruje jako svůj hlavní trhák. „Jde o byznys,“ krčí rameny Sidovský. „Jestli bychom také vysílali nacistické propagandistické filmy, kdyby to bylo možné? Nebudu spekulovat, co by kdyby.“
Čekání na optiku
Podobně rozpačitě jako TV Barrandov zatím působí další původně ambiciózní projekt – zpravodajská televize Z1. Televize, která chtěla vysílat plnohodnotné zpravodajství s výjezdy televizních štábů, živými přenosy z aktuálních událostí a pěti různými diskusními pořady, musela kvůli finančním potížím zredukovat počet zaměstnanců z 280 na polovinu a proměnila se na tok rychlých informací z ekonomiky a finančnictví. O víkendu dává reprízy vlastních pořadů a dokumenty. Původní ambicí bylo oslovit čtvrt milionu diváků denně, kolik lidí ji ve skutečnosti sleduje, není známo, protože televize si kvůli úsporám nechce platit drahé průzkumy sledovanosti.
V koláčích sledovanosti se naopak uchytily nové sesterské stanice Novy a Primy – Nova Cinema a Prima COOL, které vysílají proud zahraničních filmů a seriálů. Je to díky tomu, že nejsledovanější soukromé televize podporují na svých obrazovkách své nové odnože masivní reklamou. „Představy, že nástup digitálních televizí přinese nový obsah ve vysílání, se každopádně zatím ukázaly jako poněkud romantické,“ říká šéfredaktor webu Digizone Jan Potůček, který se digitalizací podrobně zabývá. „Prostě se jenom zatím rozšiřují technické možnosti, jak vysílat více programů, obsah ale zůstává stejný.“
Není však důvod nad digitálními televizemi lámat hůl, protože celý projekt je vlastně ještě v plenkách. Digitálním signálem je zatím pokryto pouze osmdesát procent České republiky, přičemž v západních Čechách jde chytit digitálně třeba jenom programy České televize, zatímco na jihu Moravy kolem Mikulova jenom Novu a Primu. Provozovatelé digitálního vysílání se tedy budou moci spolehnout na to, že se jejich programy dostanou k co nejvíce lidem až roku 2012, kdy má být přechod z analogového na digitální vysílání u konce. Teprve potom bude možné spolehlivě plánovat rozvoj nových programů, včetně interaktivního vysílání, které digitální televize umožňuje.
Zatím mají majitelé set-top-boxů kromě digitálního obrazu jedinou výhodu navíc, a to tu, že si během dívání na svůj oblíbený seriál mohou pomocí ovladače načíst na obrazovku program všech stanic a rozhodnout se, na co se podívají potom. Digitální technologie ale nabízí mnohem víc. V ideálním případě by mohl majitel digitální televize stahovat přes svůj přístroj filmy v nejlepší kvalitě, stahovat si aktuálně přehrávané pořady s tím, že se na ně podívá později, nebo třeba procházet výukové programy společně s přednatočeným digitálním průvodcem, který bude radit s obtížnými úlohami. Tohle všechno ale předpokládá, že člověk bude mít svůj televizní přístroj živený dostatečně mocným datovým tokem, který kromě přísunu dat do televize umožní odesílání požadavků jejího majitele. To dneska umí jediná technologie, optický kabel, který však v Česku zatím využívá jenom minimum domácností (viz rámeček Televizní ideál). Postupný přechod z analogového na digitální vysílání ovšem začal motivovat podnikatele, aby se do nákladných projektů s optickými kabely pustili.
„Kolik to dohromady stálo, vám přesně neřeknu, ale byly to stovky milionů,“ směje se šéf firmy RIO Media Petr Opletal, která skoupila kabelové televize a poskytovatele internetového připojení kolem Olomouce, České Lípy a ve středních Čechách a původní vedení začala nahrazovat optickými kabely. Napojila na ně teď sto tisíc domácností a od příštího roku chce začít nabízet služby, jako je digitální videopůjčovna nebo stahování oblíbených pořadů. „Považujeme to za investici do budoucnosti,“ říká Opletal. „Služby se určitě ještě rozšíří a zájem o interaktivní televize poroste.“
TELEVIZNÍ IDEÁL
Aby digitální televize mohla být skutečně interaktivní, vyžaduje napojení přes dostatečně silný datový kabel. Satelity nebo klasické antény nejsou totiž technologicky natolik vyspělé, aby mohly kromě přijímání signál také odesílat. Přesto většina českých domácností přijímá signál přes satelit (32 %), zatímco ideální optický kabel má jenom minimum bytů (2 %). Podobná situace je v celé Evropě, kde je drtivá většina domácností zvyklá přijímat televizní signál přes satelit. Nejlépe jsou na tom naopak jihoasijské megapole, jako je třeba Singapur, který je díky podpoře tamní vlády celý propojený optickými kabely.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].