Kuriózní Paroubek

Jsou věty, které se prostě nepovedou. Vteřinu poté, co jste je vyslovili, se koušete do rtu, chtěli byste je vzít zpátky – ale nejde to.

Jiřího Paroubka už teď určitě skoro týden hrozně mrzí věta, kterou vyšperkoval svůj rozsáhlý esej Marná filipika proti lhářům na serveru Aktuálně, což je v zásadě předlouhý výčet nepřátel míru a Lidového domu. A pouze hypernáročný program minulých dní (jen ve středu položil tři kytice k pomníkům) mu zatím nedovolil vzít ta slova zpátky, omluvit se a tak trochu, aspoň trochu se zastydět. Nebo třeba to Petr Dimun ještě jen nestačil poslat e-mailem, mají toho v poště na ústředí prostě moc.

„Pan Cikrt není opravdu arbiter elegantiarum, spíše kuriozita,“ komentoval Paroubek Cikrtova slova, že mu na obrazovce moc nejde přirozený úsměv.

Tomáš Cikrt

, bývalý mluvčí ministra zdravotnictví Julínka, je opravdu trochu jiný než zbytek populace. Jiřímu Paroubkovi možná připadá i legrační: je takový malý, jen o něco vyšší než třeba stůl. Hahaha. A má v poměru k tělu hodně velkou hlavu. Hahaha. A ještě se s tím ukazuje na veřejnosti.

Normálně se nestydí za to, že je nemocný. Mluví otevřeně o svém handicapu, nestěžuje si, žije, zdá se, docela spokojený a úspěšný život. Když ho kdysi sociální demokrati v kampani označovali za „malého panáka“, vzal to s nadhledem, jen se podivil, proč si zrovna strana hájící všude po světě ty slabší a znevýhodněné nevymyslí něco duchaplnějšího.

Jsou na světě jedinci, kteří si myslí, že si lidé jako Cikrt mohou za svoje postižení sami: třeba bývalý trenér anglické fotbalové reprezentace Glenn Hoddle v roce 2000 v Timesech prohlásil, že je to „trest za hříchy v minulém životě“. A pak se hned od národního týmu pakoval.

Jiří Paroubek určitě vysvětlí, že „to tak nemyslel“. A že to jen jako „nenávistný novinářský šmok“ v „goebbelsovském opojení“ (citujeme z textu na Aktuálně) jen záměrně a zlovolně „vytrhávám z kontextu“. Některé věci – jak kdysi pravil jeden z otců zakladatelů tohoto časopisu – se ale z kontextu vytrhnout nedají. Třeba celý slovník. Náhlé návaly upřímnosti typu „kdo z vás to má“ nebo vyprávění přihlouplých vtípků o Romech na lidových veselicích s Jiřím Krampolem zatím vždycky minulý a možná i budoucí premiér nějak zažehlil, ale ve vzduchu z toho něco zůstalo.

Nejvíc asi dojem, že Jiří Paroubek se mezi lídry evropských sociálních demokratů občas vyjímá tak trochu jako kuriozita.

Autor pracuje v ČT.