Umělci na útěku

Svědectví o Francii v době jejího pádu očima českých malířů

Vraceli jsme se do ní znova a znova, ať jsme byli, kdo byli, ať se měnila, jak chtěla, či bylo těžší nebo lehčí se tam dostat. Paříž vždycky stála za to a člověku se vždycky všechno, co do ní dal, vrátilo!“ Věty z Hemingwayova Pohyblivého svátku o kosmopolitní, pestré a avantgardní meziválečné Paříži by asi podepsal každý z československých umělců, které tehdy francouzská metropole přitahovala jako meka kulturního světa.

Po Mnichovu 1938 zlatý věk definitivně skončil a „sladká“ Francie zhořkla i zarytým frankofilům. Oproti okleštěnému Československu však zůstávala svobodnou zemí, kam mnozí z umělců, kteří se ještě před časem v Paříži hodlali prosadit a měli tam kontakty, mířili tentokrát z úplně jiného důvodu. Obávali se o život kvůli své politické angažovanosti a protifašistickým postojům či byli ohroženi rasovými zákony. Mnozí z nich se rovněž rozhodli bojovat proti nacistům se zbraní v ruce. Toto období – od podpisu mnichovské dohody až do konce druhé světové války – zpracovává právě vydaná kniha historičky umění Anny Pravdové Zastihla je noc s podtitulem Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945.

Jde o první publikaci, jež pečlivě zaznamenává předválečnou atmosféru v Paříži i francouzskou porážku a okupaci skrze osudy československých…