Nebýt pasivní

Jaký bude svět po smrti Marka Edelmana

Je to velká výhra, pokud se nám dostane od starých lidí na konci jejich života poučení, použitelné pro náš další život. Marek Edelman, jeden z velitelů povstání ve varšavském židovském ghettu, tohle poučení měl a svěřil se s ním i na místě pro jeho život nejparadoxnějším – před sedmi lety v berlínském Spolkovém sněmu, kam přijel jako host vzpomínkového dne na holocaust. „Nikdy nebýt pasivní a vždy stát na straně slabších,“ prohlásil tehdy Edelman při debatě s mladými Němci. Jeho krédo má dvě neopomenutelné přednosti: je dobře zapamatovatelné a může jej přijmout kdokoli, stačí jen chtít. To je asi to nejdůležitější, co si lze říct krátce poté, kdy Edelman ve svých devadesáti letech zemřel.

Zůstávám v Polsku
Pokud na světě žijí nějaké – jak se dnes říká – celebrity, o nichž nelze pochybovat, pak to byl právě Marek Edelman. Jeho životní příběh je přitom stejně zapamatovatelný jako zmíněné krédo. Narodil se v tehdy polském, dnes běloruském Gomelu, už jako dítě se ale s rodiči přestěhoval do Varšavy. Tam jej spolu s ostatními čtyřmi sty tisíci židovskými obyvateli města zastihla válka a především holocaust, v jehož první fázi Němci sestěhovali varšavské Židy do těžko představitelných podmínek nově vytvořeného ghetta, městské čtvrti izolované od okolí zdí a ostnatými dráty. Edelman žil kousek od takzvaného…