Muž, který si obléká stromy

Návrat Oldřicha Janoty

Kdysi to byl rozesmátý mladík s hřívou dlouhých vlasů, plný energie a vyzývavé provokace, který se před třiceti lety stal uhrančivou hvězdou folkových koncertů. Dnes na pódiu stojí bosý, prošedivělý šedesátiletý muž s pokorně skloněnou hlavou a s obyčejnou kytarou v ruce. Po boku má několik hudebníků, malé dítě a dvě dívky a tichým hlubokým hlasem, propleteným tóny houslí a jemným dívčím zpěvem, vytváří magické obrazy jakéhosi středověkého chorálu, který se pořád dokola opakuje v křehce průzračném, sílícím a zrychlujícím se víru, až běhá mráz po zádech.

Jsme v Pardubicích v místním Divadle 29 a právě tady probíhá dlouho očekávaná premiéra nové desky písničkáře a spisovatele Oldřicha Janoty nazvané Ora pro nobis. Má šestnáct písní, podílí se ní celá řada hudebníků, jako například Ondřej Ježek ze skupiny OTK či saxofonista Jan Štolba, dají se na ní slyšet takové nástroje, jako třeba didžeridu, pozoun, varhany, marimba nebo dudy, a celou deskou pak prostupuje klidná a intimní atmosféra.

Barvy se náhle smíchaly

„Jde o zásadního českého písničkáře, který vždycky dokázal překvapit,“

říká o desce hudební kritik

Pavel Klusák

. Čekalo se na ní dlouhých dvanáct let a nové písně bez nadsázky potvrzují jeho předchozí pověst: kdysi se mu totiž říkalo „muž, který…