Zpráva o 24 tisících Češích, kteří si nesmějí sami koupit rohlík
„Neboj, Zdeno, ti pánové nejsou od soudu,“ uklidňuje drobnou plachou ženu sociální pracovník Viktor Šťástka. Třiašedesátiletá Zdena Váňová, která s ním přichází na schůzku, má za sebou vyčerpávající spor s českou justicí. Na jeho konci je sice malé vítězství, ale zároveň také mnoho nepříjemných vzpomínek. Triumf má podobu zelené kartičky, které dnes nikdo nepřikládá zvláštní důležitost, ale paní Váňová ji vytahuje z kabelky s nepřehlédnutelnou pýchou. A malé je proto, že na zadní straně občanky, kterou si nedávno vysoudila, stojí poznámka: Omezená způsobilost k právním úkonům. Tuhle větu tam rozhodně mít nechtěla, ale neměla už sílu se odvolávat dál.
Zdena Váňová ještě na jaře patřila k čtyřiadvaceti tisícům Čechů, kteří jsou kvůli své mentální retardaci nebo psychiatrické diagnóze zbaveni svéprávnosti, řečí zákonů „způsobilosti k právním úkonům“. Navzdory tomu, že západní země tuhle praxi postupně opustily coby nepřijatelný zásah do osobních práv, české soudy každoročně zbavují způsobilosti kolem dvou tisíc dalších lidí. Jen velmi málo z nich si dokáže během svého života vysoudit občanku zpět. Letos jim ale díky průlomovému nálezu Ústavního soudu a připravované změně zákonů poprvé svitla naděje na změnu.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
