Existuje dvojí základní představa o tom, jak se lidská společnost v dějinách vyvíjí. Podle té první, pokud vývoj dojde do krize a staré pořádky se zkompromitují, zrodí se z myšlenek a revoluční situace zcela nové, do té doby nepoznané řešení. Příkladů uskutečňování takové představy najdeme v novodobých dějinách mnoho. Třeba po roce 1945 se rozšířilo přesvědčení, že se přežila demokracie, a tak i tvůrci receptů přišli s převratně novým řešením s důsledky, jež se projevují dodnes.
Existuje však také představa číslo dvě, za účinné změny považuje jen ty, jež dávají tvář starým a konstantním vlastnostem lidské povahy. Kdo věří, že k člověku patří svoboda, iniciativa nebo potřeba spolupráce na základě rovných pravidel, ten bude v každé vývojové změně hledat nástroje, které by tyto základní lidské potřeby naplnily. Je to druh chování, jež asi nejde vyčíst z knih, ale které se dá získat jen výchovou a citem. Předpokládá, že to, co potřebujeme k životu, je neustále přítomno okolo nás i v nás. Nemusíme o ničem koumat, stačí si uvědomit.
Přemýšlení na okraji
Jan Blahoslav Kozák
nebyl jednoznačně typem dějinného pokrokáře, avšak k uvedenému proudu svým myslitelským vkladem přispěl. Vzděláním filozof a založením evangelický křesťan dospěl osobnostně právě ve chvíli, kdy vznikl nový stát. Patřil k čapkovské generaci. Když se republika i jeho zeptala:
&„…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
