Hon na Polanského

Umělcovy obavy ze soudu lze pochopit, vzpomeňte na hollywoodského komika Arbucklea

K jakému účelu Švýcarsku slouží, že na základě 30 let starého zatykače vzalo do vazby věhlasného francouzsko-polského filmového režiséra Romana Polanského?

Oběť Polanského sexuálního zločinu, Samantha Geimerová, mu od té doby veřejně odpustila a vyjádřila přání, aby byla obvinění stažena. Takže důvod, proč se teď kauze věnovat, nemůže mít nic společného s právy ani city oběti. Také není pravděpodobné, že by Polanski, ženatý otec dvou dětí s čistým trestním rejstříkem, své delikty zopakoval.

Nutit jej, aby se vrátil před soud do Los Angeles, tudíž dobru společnosti neposlouží. Selský rozum by tedy měl usoudit, že zatčení Polanského – v zemi, která je vázána smlouvou o extradici osob prchajících před americkou spravedlností – neslouží vůbec žádnému účelu.

Reakce na jeho smutný úděl jsou přesto nezvykle ostré, zejména ve Francii. Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner označil zatčení Polanského za „zlomyslné“. Ministr kultury Fréderic Mitterrand hovořil o „děsivé Americe, která ukázala svou tvář“. Bývalý ministr kultury Jack Lang prohlásil, že „americký systém spravedlnosti se pominul“. Dodal, že připomíná „pekelný stroj“, který se pohybuje „naslepo“.
…