Editorial: Fischer II

Z pražských lékáren musel minulý týden zmizet veškerý rohypnol. Jak jinak si vysvětlit, že na politické scéně po delší době zavládl klid a zvítězil rozum? Už čtvrtek předznamenal významný obrat: občanští demokraté oznámili, že nebudou trvat na odvolání ministra vnitra Peciny (viz str. 24) a zároveň podpoří Fischerovu vládu. Stejně tak vystoupili zelení, lidovci a TOP 09. I sociální demokraté řekli, že vláda stojí za dohodu. Přitom jen pár dní předtím se zdálo, že se může zbortit i poslední politická jistota těchto týdnů – Fischerův kabinet.

Chladný přístup všech stran a premiéra přišel ve správný okamžik a ukázal, že to přece jen s politickou scénou není až tak špatné. Každý totiž musel z něčeho ustoupit a nebylo to snadné. ODS z obavy ze setrvání Peciny v úřadě, sociální demokraté ze snahy na posílení svého vlivu, malé strany z obavy z těch velkých a premiér Fischer zase musel potlačit všechnu svou pýchu a čekat, až se političtí předáci dohodnou, co vlastně bude řídit. Málokdo ví, jak blízko bylo Česko k demisi premiéra. Stačilo by, aby ODS trvala na tom, že „odborný“ kabinet ztratil její podporu. Že o rezignaci premiér uvažoval (a tím pádem do budoucna i může znovu uvažovat), naznačuje v rozhovoru na str.

44–47

i šéf jeho poradců

Vladimír Mlynář

.

To nejtěžší však pochopitelně vládu a jejího šéfa teprve čeká. Dosud sbíral téměř jen kladné body, protože měl časově i věcně omezený mandát. Prostě se čekalo, až budou říjnové volby, a co bylo nepříjemné, to se odkládalo. Teď už to ale není kam odkládat. A každé rozhodnutí někoho naštve. Případné zrušení ekologické zakázky (viz str. 16–18) například Miroslava Kalouska z TOP 09. Energetická koncepce se nemusí líbit Straně zelených, rozpočet a úsporné kroky budou dráždit ČSSD, účast Peciny nepochybně i nadále bude vyvádět z rovnováhy občanské demokraty. Do toho je tu ještě prezident Klaus, který si myslí, že Hrad je třetí komora parlamentu, a vystavuje tak zemi i vládu velkému tlaku Evropské unie kvůli Lisabonské smlouvě. A to nemluvě o všech šíbrech, kteří budou kroužit kolem různých zakázek či privatizací.

Uvidíme, jak se s tím kabinet popere. Výchozí pozice vůbec není špatná.

Závěrem bych rád pogratuloval našemu stálému spolupracovníkovi Václavu Cílkovi k získání prestižní Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Jak trefně řekl při předání trofeje Václav Havel:„Jsem velmi rád, že letos cenu dostává pan doktor Cílek, který přečetl všechny knihy, co kdy vyšly, a který všemu rozumí, a já ho velmi obdivuji.“

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY