My ve válce

Česká vláda poprvé představila svoji  strategii v boji s terorismem

Že nejde jen o plané výhrůžky, pochopil čtyřicetiletý Lál Mohamed v půlce cesty mezi svou horskou vesnicí a volební místností nedaleko Kábulu. Zastavila ho trojice tálibánů a Lál jim odmítl odpovědět, kam jde. Muži ho srazili na zem a prohledali. Když v jeho kapse objevili volební lístek, začali ho bít pažbami pušek a zašpiněným nožem mu uřízli nos a uši – přesně tak, jak mu dopředu avizoval nepodepsaný vzkaz připíchnutý ke dveřím jeho domku. Krvácejícího a neschopného chůze ho po několika hodinách našel bratranec a pomohl ho dopravit do nejbližší nemocnice v metropoli Kábulu. Ošetření se ale Lál bezprostředně nedočkal, lékaři ho poslali kvůli „přeplněnosti“ domů s tím, ať přijde znovu za tři dny.

Nejprve se zdálo, že útok tálibánů splnil svůj účel. Nejen krátkodobě – Lál Mohamed do volební místnosti ten den samozřejmě nedošel, ale i dlouhodobě: zohavený farmář a otec devíti dětí, jehož rekonvalescenci lékaři odhadli na měsíce, do mikrofonů světových agentur odevzdaně prohlásil, že „volit už nikdy nepůjde“. Když s ním ale o pár dní později mluvil italský deník Corriere della Serra, odvaha, která ho původně navzdory výhrůžkám vedla naplnit jeho občanské právo, se ozvala znovu.

„Kdykoli příště budu hlasovat,“

…