Nový šéf Českého rozhlasu by si měl posvítit na Radiožurnál
Nedávné zvolení Jiřího Janečka do funkce generálního ředitele České televize provázely vzrušené debaty, zato jmenování Richarda Medka generálním ředitelem druhého zdejšího veřejnoprávního média, Českého rozhlasu, žádný velký rozruch nevyvolalo. Je to symbolické: televize je obvykle brána jako mocné médium, které může mít podstatný vliv na náladu ve společnosti. To si dobře uvědomují politici a dělají vše pro to, aby se na její obrazovce objevovali co nejčastěji. Rádio je naproti tomu vnímáno jen jako doplněk ke každodenním informacím, jež člověk primárně získává z internetu, tištěných médií a především televize. Jako zvuková kulisa, která se hodí k umývání nádobí nebo jízdě autem.
Rozhlas už zkrátka nemá tak silné postavení jako v dobách, kdy lidé s tranzistorákem přiloženým k uchu získávali první informace o aktuálním dění. Zpravodajské televize a internet ho z téhle pozice díky vizuálnímu vjemu vytlačily na konec mediálního pelotonu. Nicméně v tom by mohla být právě jeho výhoda: jestliže nemůže být první, může se víc soustředit na obsah vysílání. Jenže právě v tomhle Český rozhlas stále hledá svou tvář.
Vlajková loď na mělčině
Během volby se Richard Medek shodl s Radou Českého rozhlasu prakticky na všem, až to chvílemi připomínalo předem připravené divadlo. Jeden moment byl ovšem překvapivý:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu