Úřady přehlížejí statisíce cizinců, kteří u nás legálně žijí
Viktor a Natálie jsou sympatičtí lidé, on pracuje na stavbě, ona v nemocnici. Nedávno se vzali. On je hluboce věřící, oba jsou přesvědčeni, že hlavní je poctivě žít a pracovat. To také považují za dostačující základ pro sebe i pro okolí. Jenže nad mladými manželi se pořád vznáší hrozba. Jsou totiž cizinci. Stát, ve kterém s námi žijí, vyznává princip, podle něhož není povinen nikomu vysvětlovat, co a proč považuje zrovna za jedině správné. A těm, kdo s námi nehráli kuličky, už vůbec ne.
Je jistě povinností i zájmem příchozích, pokud tu chtějí zakotvit, aby si co nejrychleji osvojili potřebné znalosti a dovednosti, jazykem počínaje a klíčovými reáliemi a historickou zkušeností, jež „nás tady“ formovala, konče. Půl milionu cizinců, kteří u nás trvale žijí a pracují, zůstává však přesto zvláštní cílovou skupinou pro každou komunikační kampaň. Pokud jim hodláte prodat prací prášky, letenky či domy, musíte vzít chtě nechtě v úvahu jejich mentalitu a hodnoty, jež vyznávají. Trochu jinak se jim také musí vysvětlovat zákony a normy. Firmy prodávající zboží a služby to pochopily. Ale stát utrácející naše peníze setrvává na pozici sapéra Vodičky: „Nem tudom, uč se holka česky.“
Kam se hrabe chytrá horákyně
Ti lidé odjinud, kteří zde žijí a pracují, mají pozoruhodný…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
