Radostné čekání na válku

V Dahiy, jižním předměstí Bejrútu, se staví. Dělníci tu pořád ještě uklízejí trosky dva roky staré války, v níž chtěl Izrael zničit Hizballáh. Bagry tu vyhloubily obrovské jámy, ve kterých teď dělníci budují nové základy šesti- až desetipatrových domů.

Kolem stavenišť stojí lesklé billboardy předvádějící pestrobarevné počítačové animace domů, které tu brzy vyrostou. Výhled na nebe zakrývají stavební jeřáby, uši si zvykají na neustálý stavební hluk, spousta paneláků září novotou. Silnici vedoucí k mezinárodnímu letišti tu dělníci opravují i za tmy v deset hodin večer, nestíhají totiž termíny, ke kterým se zavázali organizátorovi akce.

Tím ovšem tady v Dahiy není libanonský stát, nýbrž Hizballáh (v překladu „Strana Boha“) – směska politické strany, ozbrojené bojové milice a sociálního hnutí, kterou Spojené státy, Izrael a Velká Británie považují za teroristickou skupinu. Strana Boha má na předměstí Dahiy svou centrálu, a proto sem v létě roku 2006 dopadaly stovky izraelských bomb.

Na zdech domů visí plakáty náboženských vůdců, hlavně obří podobizny usmívajícího se vousatého Hassana Nasralláha (48), duchovního vůdce Hizballáhu. Po válce, v níž jeho hnutí dokázalo v guerillovém boji přežít izraelskou invazi, mu začal pozorně a obdivně naslouchat celý Blízký východ. Týdeník Newsweek ho koncem roku 2008 dokonce považoval za 39. nejmocnějšího muže…