Mrazivá lekce
Události posledních dvou týdnů jsou pro východního souseda České republiky velmi užitečnou lekcí z geopolitiky. Právě Slovensko a Bulharsko – v rámci EU dva státy s nejsilnější proruskou orientací – dostaly od Ruska nejtvrdší úder. Staly se nevýznamnými oběťmi v šachové partii o Ukrajinu a v poziční hře o budoucí vztahy mezi Ruskem a Evropou.
V bytech na Slovensku se sice normálně topí, ale lidé berou útokem prodejny s elektrickými ohřívači – a kupují si domů dokonce naftové generátory elektřiny. Země, jejíž úroveň plynofikace je z nejvyšších v Evropě, najednou nemá plyn – Rusko zavřelo kohoutky. Pokud propadají lidé panice, mají důvod. Vláda totiž tvrdí, že zásoby plynu na vytápění vydrží maximálně do konce ledna. A že kvůli omezení průmyslové výroby se tratí tři miliardy korun (sto milionů eur) denně.
Hrozí nám „zima a tma“, ale já vám „teplo a světlo“ vybojuji, říká premiér Robert Fico. Jeho záliba v silných slovech mu zaručuje vysokou popularitu mezi voliči, ale v jednom případě už krize vrhla opravdu prudké světlo: na zranitelnost Slovenska a lehkomyslnost celé jedné politické generace, jejíž je Fico jen posledním výhonkem. Zjistilo se totiž, že země je sice prošpikovaná zásobníky na plyn, ale ty buď patří zahraničním firmám (SPP, obdoba českého Transgasu, byl zprivatizován, byť stát vlastní formálně 51 procent), anebo z těch domácích nelze plyn dostat, přestože je ho tam tolik, že by vystačil do léta. Je to technicky velmi obtížné, tvrdí experti. Vyšlo také najevo, že by se plyn dal dovézt třeba z Rakouska, ale – chybí „kus roury“. Existuje i teoretická možnost dovézt ruský plyn z plynovodu Jamal z Polska přes Česko, ale jen se souhlasem Německa, pro které je určen, a po složitých technických úpravách. A tak podobně.
Vyšlo prostě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu