Doba plynová

Kde leží srdce Evropy? Kdysi se říkalo, že v Praze. Dnes zjišťujeme, že možná spíš v Asii: za Uralem, na západní Sibiři, kde se nacházejí největší ruská ložiska zemního plynu.

V minulých dnech se ucpala jedna z důležitých tepen přivádějících ze srdce krev. Šokující je, že stačilo otočit několika kohouty a do velké části Evropy přestal plyn úplně proudit. Ať už je viníkem krize kdokoli, záběry nevytopených sofijských sídlišť a odstavených slovenských továren ukazují, že přinejmenším střední a východní Evropa nemůže tolik spoléhat na jediného partnera. Jako celek dováží totiž Evropská unie z Ruska „jen“ čtvrtinu plynu, který potřebuje; Česko v běžné situaci importuje z východu 70 procent a u některých jiných zemí je závislost v podstatě stoprocentní.

Gigantická ložiska na západní Sibiři začala vznikat v druhohorách, před 90–140 miliony let v rozlehlém mělkém moři, rozkládajícím se na velmi staré desce zemské kůry. V klidných vodách pradávného moře se usadily horniny na ploše statisíců kilometrů čtverečních. V třetihorách se pak v těchto vrstvách, na obrovské rozloze, pomalu a nerušeně akumulovaly uhlovodíky. Například západosibiřské ložisko Urengoj, jedna z největších zásobáren zemního plynu na světě, obsahuje zhruba čtyřikrát více plynu než největší ložisko na území Evropské unie (Groningen v Nizozemsku).

Není proto divu, že řada nových tras, které Evropa…