ŽIDOVSKÝ STÁT. POKUS O MODERNÍ ŘEŠENÍ ŽIDOVSKÉ OTÁZKY

Pamflet novináře Theodora Herzla předznamenal vznik Izraele

Předminulé století se hemžilo drobnými spisky, které chtěly dalekosáhle měnit svět. Psali je revolucionáři i reakcionáři, socialisté, anarchisté, bojovní nacionalisté i náboženští radikálové. Valná většina utonula v zapomnění, některé si vydobyly čestné místo v dějinách literatury, ale přehodit výhybky na dráze světového dění se podařilo jen několika. Vedle Komunistického manifestu Marxe a Engelse k nim patří i Židovský stát Theodora Herzla. Zakladatelské dílo světového sionismu vyšlo poprvé ve Vídni roku 1896. Je to jedna z těch knih, o kterých každý slyšel a málokdo je četl, díky novému vydání z Academie to lze nyní napravit.

Sám autor hned v předmluvě protestuje proti tomu, aby bylo s knihou nakládáno jako s utopií. Jeho dílo prý nevzešlo z básnivé imaginace, ale z čistě racionální konstrukce. Přirovnává se k ministrovi financí, který na základě předběžných odhadů propočítává státní rozpočet. Přesto hlavně první část textu připomíná svou emotivností agitku. Teprve v následujících kapitolách najdeme návody na konkrétní postup při přesunech obyvatelstva, převodech majetku či organizaci každodenního života v nové zemi.

Řešení pro ohrožené
Některými nápady je Herzl přímo posedlý. Zásadní důraz klade například na dvoukolejnost řízení. Jako první má vzniknout Society of Jews s vrcholnými kompetencemi v oblasti morálky, politiky, práva, vědy, náboženství či diplomacie. Realizací plánů se ale bude zabývat Jewish Company, čistě obchodní společnost se sídlem v Londýně, která bude po vzoru osídlovacích společností britského typu provádět veškeré praktické operace. Zvláštní zálibu má Herzl také v promýšlení organizace pracovního procesu. Pojímá jej v zásadě socialisticky, neboť předpokládá, že v novém státě budou hledat útočiště nejdřív jen nejchudší židovské vrstvy. Velkým lákadlem by se pro ně měla stát sedmihodinová pracovní doba, k níž by symbolicky odkazovala i vlajka nového státu: sedm zlatých hvězd v bílém poli. „Bílé pole znamená nový, neposkvrněný život, hvězdy zastupují sedm šťastných hodin pracovního dne. Neboť Židé přijdou do nové země ve znamení práce,“ píše. Sedm zlatých hvězd, jak víme, nakonec nahradila jediná modrá hvězda Davidova.

Mezi Židy vyvolávalo dílko od počátku nezměrné nadšení, ale také ostrý nesouhlas, ba posměch. Kromě náboženských výhrad, že sionistické hnutí nepřípustně zasahuje do kompetencí Hospodina, a literární či filozofické kritiky textu bylo knize vytýkáno, že vlastně nepřišla s ničím novým. Myšlenky sionismu zformulovali už půlstoletí před Herzlem význační představitelé britského židovstva jako sir Moses Montefiori či Benjamin Disraeli a první sionistická osada vznikla v Palestině díky podpoře Rothschildů už roku 1878. Jenže Herzl zahrál na tuto strunu v pravý čas. Koncem 19. století se ve světě vystupňovaly antisemitské vášně a židovská diaspora pociťovala vzrůstající nebezpečí. Bezprostředním podnětem se pro Herzla stala vlna protižidovské nenávisti ve Francii, vyvolaná Dreyfusovou aférou (sledoval ji jako pařížský dopisovatel vídeňského tisku). Z Ruska se šířily zprávy o pogromech, situace se vyhrotila i ve Vídni, kde se stal starostou populární Karl Lueger, jenž svým antisemitismem inspiroval mladičkého Hitlera. Už tehdy vykročila Evropa k holocaustu.

Za padesát let
Význam knihy tkví především v jejím politickém dopadu. Autor k rozvoji sionismu nepřispěl jen literárně, ale především jako charismatický představitel židovství. Byl pohledný, elegantní, uhlazený, vzdělaný a dokázal skvěle vystupovat na nejvyšší společenské úrovni. Jednal s německým císařem, tureckým sultánem a dalšími představiteli nejsilnějších velmocí, mezi nimiž nechyběli ani antisemité. I ty však dovedl nadchnout pro svůj projekt. Ruský ministr vnitra Pleve se například zaradoval, že by se samoděržaví v Židech zbavilo milionů potenciálních revolucionářů. Největší podporu nalezl Herzl u Britů. Ti však tušili, že Židé v Palestině narazí na silný arabský odpor, a nabízeli jim proto méně konfliktní oblasti, například v Argentině, Ugandě nebo na Kypru. I proto není v knize budoucí židovský stát jednoznačně lokalizován.

O návratu do Svaté země rozhodl rok po vydání knihy ustavující kongres Světové sionistické organizace v Basileji, na němž se po dvou tisíciletích exilu poprvé sešli židovští delegáti z celého světa. Herzl, kterého zvolili předsedou, si tehdy poznamenal do notýsku: „V Basileji jsem založil židovský stát. Kdybych to řekl dnes nahlas, odpověděl by mi všeobecný smích. Možná za pět let, ale určitě za padesát let to bude vědět každý.“

Připomeňme, že o dvacet let později podpořila Velká Británie projekt židovského státu tzv. Balfourovou deklarací a za dalších třicet let se Valné shromáždění OSN usneslo rozdělit Palestinu na židovské a arabské státní území. Pár měsíců nato vznikl Stát Izrael.

THEODOR HERZL: ŽIDOVSKÝ STÁT. POKUS O MODERNÍ ŘEŠENÍ ŽIDOVSKÉ OTÁZKY
Přeložil Ondřej Buddeus, Academia, 140 stran