Instalační cédéčko

Luděk je z Perthu a teď bude chvíli žít v Praze. Vyprávěl mi příběh o kupování modemu pro připojení k internetu.

„Řekli mi, že ten, co chci, už nemaj, ale že maj jeden lepší a taky trochu dražší. Rozhod jsem se, že ho vezmu. Zaplatil jsem, přišel domů, zapojil modem a zjistil, že v krabici není instalační cédéčko. Vrátil jsem se do obchodu a řekl, že chci instalační cédéčko. Prodavač odešel a přišel s tím, že instalační cédéčko nemá. Odpověděl jsem, že chci peníze zpátky. Vykřiknul, že si můžu zajet na Chodov, kde maj určitě i modem i instalační cédéčko. Na Chodově v Datartu jsem přistoupil k pultu se svým příběhem. Prodavač mi řekl, že to nechápe, jak jsem na to na všechno přišel. Řek jsem, že to mám od jeho kolegy z Pankráce. Kroutil hlavou a nabídnul mi, ať si doplatím a koupím jinej. Řek jsem, že chci zpátky peníze a že si koupím tiskárnu, ať už sem nemusím. Přinesl tiskárnu. Zeptal jsem se, jestli je v krabici instalační cédéčko. SAMOZŘEJMĚ, OSOBNĚ JSEM HO TAM BALIL, řekl on. Doma jsem vybalil tiskárnu a samozřejmě, že tam cédéčko nebylo. Navíc byl ulomenej podavač papíru. Zpět do obchodu. Vrhnul jsem se k prodavači. Všimnul jsem si, že ON je na mě nasranej! Vyinkasoval jsem už podruhý v krátký době pěti hodin svoje peníze. To jste u nás dneska moc nenakoupil, he, he, rozloučil se se mnou prodavač.

Den nato jsem byl v Electro Worldu na Zličíně. Měli tam stejnou tiskárnu. Byla o pět set dražší než v Datartu. Jelikož se tahle firma vychloubá, že garantuje nejnižší cenu, chtěl jsem tu tiskárnu za cenu v Datartu. Začala zdlouhavá procedura, kdy po mně prodavač chtěl nějaký potvrzení. Trval jsem na svým, takže nakonec přišel s tiskárnou. Zeptal jsem se, jestli je přibalený instalační cédéčko. SAMOZŘEJMĚ! Chtěl jsem ho vidět. Rozbalil vztekle krabici a samozřejmě, že tam nebylo. Pak ho ještě dlouho hledal a nenašel. Mezitím se za mnou vytvořila fronta nadávajících, koupěchtivých občanů…

Tiskárnu nemám, modem jsem koupil v malým obchodě na rohu ulice, kde bydlím,“ ukončil Luděk svůj příběh.

Mám soukromou teorii. Tahle země se nám, kdo se opovážíme žít někde daleko od ní, mstí ve chvíli, kdy se vracíme.

S Luďkem jsem si včera psal. Napsal mi, že byl plavat v bazénu v Podolí a ve stejný lajně s ním plavala krásná mladá žena, která na sobě měla jen spodní díl plavek. Strávil, chudák, většinu času pod vodou.

Tohle moji teorii vyvrací, nebo naopak zcela zásadně potvrzuje.