Rok poté

Přesně před rokem se zhroutila banka Lehman Brothers (LEB) a opravdu naplno se rozproudila krize, o které se říká, že je nejhorší za sedmdesát let. Pád LEB nejen, že přivedl světový finanční systém na pokraj „roztání“ (meltdown), ale rozbil také řadu posvátných tabu. Odstartoval řetězec do té doby naprosto nemyslitelných událostí. Od 15. září 2008 je svět zkrátka jiný než dřív.

1. Během pár týdnů zmizelo ze světa pyšné investiční bankovnictví jako samostatný obor. Všichni přeživší obři (Goldman Sachs, JPMorgan, Morgan Stanley) požádali o registraci univerzálního bankovnictví. Investiční bankovnictví budou nadále praktikovat pouze jako jednu z činností. Na jedné straně proto, že tyto banky pohltily některé „retailové“ banky, pak proto, že bezpečněji se cítí ten, kdo disponuje sítí vkladů, a nakonec proto, že pod křídly normální bankovní regulace se hrdé investiční banky najednou cítily bezpečněji.

2. Většina amerických bank se na určitou dobu ocitla zcela závislá na přímé vládní finanční pomoci a na injekcích a garancích centrální banky. Pojišťovna AIG byla znárodněna, stejně jako řada britských bank. Role státu v ekonomikách nebývale posílila, a to nejen ve světě financí, ale i v průmyslu (pomoc vlád a řízené úpadky a restrukturalizace v automobilovém průmyslu). Na dlouhou dobu přestal fungovat mezibankovní trh a likviditu musely poskytovat vlády a centrální banky.

3. Svět začal prožívat dobu tzv. deleveragingu (odstraňování pákového efektu). Na nákup nemovitostí, dluhopisů a akcií se de facto přestaly poskytovat úvěry, respektive se jich poskytuje o polovinu méně než před rokem. Finanční veletoky se proměnily ve vyschlé potůčky a říčky.

4. Zhynul vesmír stínového bankovnictví a nejrůznějších neregulovaných poskytovatelů finančních služeb. Celá finanční inovace se zasekla a její smysl je zpochybňován.

5. Dodnes se diskutuje o tom, jak velká může být banka, která smí padnout a která už padnout nemůže. Mělo se Lehmanům pomoci? Třeba ano, ale jisté je, že někde se nakonec přestat muselo.

Z hlediska České republiky (např. IPB) je zajímavé, že ani vlády a bankovní dohledy v Americe, Británii a Německu neměřily všem stejným metrem, protože to prostě nejde. Někomu bylo pomoženo, někdo byl nechán na holičkách, v dalších případech stát umožnil (či zorganizoval) převzetí jiným soukromým subjektem během několika hodin (JPMorgan Chase a Washington Mutual).