aneb Jak ministr nacistické propagandy potkal českou herečku
Když se někdo směje vlastnímu vtipu už před pointou, je to trapné, ale dá se to vydržet. Horší je, když se někdo rozpláče sám nad sebou. Jak se na to dá reagovat? Porozuměním? Pohrdáním? Vztekem? Útěkem? Nabízí se spousta variant, ale jedna by člověka nenapadla: že by měl sebedojímajícímu se jedinci zatleskat. Právě k téhle bizarní situaci dochází na konci představení Goebbels/Baarová, kterou odstartovalo novou sezonu Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie.
Baarové v podání Gabriely Míčové se po tvářích koulejí slzy jako hrachy a Martin Pechlát, představující říšského ministra propagandy, pronáší závěrečnou sugestivní otázku, jak bude svět vypadat za padesát let. Třeba tak, že se v divadle jeden banální příběh milostného trojúhelníku mezi nacistickým pohlavárem, jeho ambiciózní ženou a naivní českou herečkou změní v citové vydírání, které publikum odměňuje aplausem.
Zatrolený Hitler
Režisér inscenace Dušan D. Pařízek ve hře spojil dva nespojitelné útvary. Goebbelsův monolog, který sestavil německý dramatik Oliver Reese na základě deníků jednoho z nejmocnějších mužů třetí říše, a zpověď Lídy Baarové, již Pařízek složil zejména z hereččiných pamětí vydaných pod názvem Útěky. V čem je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
