LUCKA, MACEŠKA A JÁ

Básník Martin Reiner vydal svůj prozaický debut

Každý máme v životě někdy nějaký zlomový rok. Období, kdy blátivé skupenství duše dostává nový, dosud nevyzkoušený tvar. Takový rok prožívá i hlavní hrdina knihy

Martina Reinera

Lucka, Maceška a já. Přestože, nebo právě proto, že název připomíná názvy knížek pro děti, jde o příběh křehký a jen zdánlivě komplikovaný.

Básník a spisovatel Martin Reiner je pod jménem Martin Pluháček známý též jako nakladatel. Dnes vlastní menší, exkluzivní brněnské nakladatelství Druhé město, kde vydává Viewegha nebo Kratochvila. Předtím ale vybudoval jedno z největších tuzemských nakladatelství Petrov. Sám jej zrušil ve chvíli, kdy mu přerostlo přes hlavu a nemohl se už věnovat tomu, na čem mu nejvíce záleží – totiž psaní. Přestože není jeho první prozaická kniha zcela autobiografická, jako by spolu s ním opsala jistý životní oblouk: zlomové období, kdy se člověk o sobě něco nového dozvídá a rozhoduje se, co dál se sebou.

Maceškův vzkaz
Introvertní, křehký hrdina knihy Tomáš Mráz odešel z moravské vesnice do Brna na studia na konci 80. let. Nedokončil právnickou fakultu a prožívá odcizení a nepochopení rodiny, obzvláště otce, s nímž „si i bez velkých řečí nerozuměl“. Potácí se od ničeho k ničemu a tlachá, nebo spíš postává a mlčí na večírcích či bytových seminářích s intelektuály a umělci. Pak se mu však na jednom takovém dýchánku dostane do ruky záhadná literárně-historická relikvie, lísteček, na němž stojí napsán vzkaz zklamané lásky pro „brněnského dandyho“ – kultovního básníka Macešku, který odešel ve čtyřicátém osmém do Anglie a dožívá tam v psychiatrické léčebně. Postava básníka Macešky je inspirována skutečnou osobností českého básníka Ivana Blatného, o němž Reiner dlouhá léta sbíral informace, protože o něm toužil napsat knihu. Nakonec tento záměr, který mu během téměř osmi let proklouzával pod rukama, vzdal. Pak si ale přečetl ve svém počítači pár stránek ze souboru o Blatném a zjistil, že materiál možná nevydá na monografii, ale na román. A stejně jako byl spisovatel Reiner kdysi uhranutý osudem Blatného, vydává se i jeho hrdina po stopách záhadného Macešky. Jeho život tak dostává potřebnou jiskru, jakýsi váhavý obsah a směr.

Nová identita
V té chvíli vstupuje na scénu svobodná matka Marta s pětiletou dcerou Luckou. Tomáš s Martou začíná žít, zamilovávat se do ní a zvykat si na přítomnost někoho dalšího ve svém životě. Marta má ale za sebou krušné dětství s psychicky narušeným otcem a trpí záchvaty těžkých depresí. V jedné takové temné chvíli je jasné, že bude muset na dlouho do léčebny. Jenže co s Luckou? Hrdina se rozhodne o holčičku postarat a začne prožívat neočekávané otcovství s bytostí, která zocelená matčinou nemocí má nad životem až nedětský nadhled a hned tak ji něco nerozhází. Do ulity vnitřního, do sebe staženého světa příběhu doléhají vnější události jen vzdáleně. Sametová revoluce, stávky a zvonění klíči, nový pocit svobody a možností se před hrdinou otevírají pozvolna a společně s nimi se také skládají dílky literárního pátrání po osudu básníka Macešky.

I přelomové roky však jednou končí. Matka Lucky se vrací z psychiatrie a Tomáš si musí připustit, že do vztahu matky a dcery nepatří, prostě proto, že Martu už nemiluje. Zároveň se mu podaří odjet do Anglie a rozluštit záhadu Maceškova života. Spolu s ní pak odkryje i vlastní tajemství. Přesto se nakonec rozhodne Maceškův příběh nezveřejnit, aby neupozornil na tajemství své nově nalezené identity homosexuála.

Posledních pár stránek, jakýsi autorův dodatek či shrnutí dalších osudů postav, nás polopaticky uvádí do reálu. Procitáme z jemného přediva nálad, básnických přirovnání, čarovných starých domů v letním slunci a záhadných přímořských středisek v Anglii a ocitáme se v jasnějším světle, v zakončení lineární osy příběhu. Začátek, zápletka i konec jsou zde jasné, Reiner nenechává čtenáře zmateně bloudit v ději a prokousávat se nudou, nechce po něm, aby musel dumat nad tím „o čem to je?“. Zato ho provází zcela jedinečnými, intimními místy na samé hranici beznaděje, nad kterou ale vždy nakonec vítězí touha dobrat se řešení.

Martin Reiner je původním posláním básník. Prozaický debut vydal po několika sbírkách poezie. Nezapře v sobě ani nakladatele, když v textu zmiňuje jména málo známých básníků, jejichž dílo léta vydával v Petrovu. Verše „zapomenutých, opomíjených a opovrhovaných“ se mihotají nad textem jako křídla strážných andělů, oděných v poněkud archaickém, přitom stále „šik“ hávu. V knize zaslechneme ozvěny Reinerova poetického světa, kterého se nemůže zříkat, protože by popřel sám sebe. Jeho kniha má ale i několik nesporných ryze románových výhod: není užvaněná, má spád, ví, co chce říct, a stojí pevně na vlastních prozaických nohách.

MARTIN REINER: LUCKA, MACEŠKA A JÁ
Druhé město, 165 stran