Vzrůšo v Brně

Ústavní soud nám dal šanci srovnat si priority

Rozhodnutí Ústavního soudu pozdržet volby kvůli stížnosti Miloše Melčáka přišlo jako na zavolanou. Ať už někdo s postupem soudců souhlasí nebo ne, musí uznat, že nám dali šanci zamyslet se nad tím, jaká pravidla v této zemi platí. A to je úspěch.

Hra na spravedlnost
Politici spustili na soud ostrou kanonádu. Prezident Václav Klaus volal po sjednocení politických armád v tažení na Brno, kde soud sídlí. Mirek Topolánek mluvil o tom, že soudci vrhli do českého systému „atomovou bombu“. Už se objevují nápady, jak soud propříště zkrotit, omezit, udělat méně nebezpečným.

Když si shrneme fakta, nejsou silné výrazy namístě. Poslanec Miloš Melčák se domnívá, že zákon o rozpuštění sněmovny, který prošel parlamentem, je v rozporu s ústavou. Soud dostal stížnost a musí se jí zabývat. Aby jeho rozhodnutí mělo smysl, je nutné rozhodnout před konáním voleb. Verdikt vynesený po volbách by mohl znamenat, že je nutné hlasování veřejnosti opakovat, a to by byl vážnější problém. To je zřejmé.

Z toho plyne následující: buď Ústavní soud slouží k tomu, aby chránil zdejší ústavnost, nebo tu roli strážce necháme hrát ty, které má ústava držet na uzdě. Volba je jasná.

Ano, krok soudců přinesl těžkosti, ale tak už se to s…