Pohrdání elitami

ODS ve volebním programu už ani nepředstírá reformní tah

Ekonomický program ODS je chabý, chybí v něm dřívější ideje a strana se jím na veřejnosti ani moc nechlubí. Proč je to tak? Vysvětlení nalezneme, když se vrátíme do historie.

Ještě tak před čtyřmi lety se dalo Mirku Topolánkovi věřit, že se – na rozdíl od svého předchůdce Václava Klause – bude chtít zapsat do dějin jako průlomový reformátor. Klaus jím totiž jako premiér za ODS v letech 1993–1997 nebyl. Nejdůležitější kroky – od liberalizace cen po zavedení DPH – se odehrály ještě před rozpadem Československa. Poté už Klausovo reformní úsilí jen ochabovalo, o to více však vyhrotil svoji pravicově-liberální rétoriku.

Po osmiletém odpočinku ODS od vládní zodpovědnosti to vypadalo, že Topolánek svou šanci bere vážně. Místo toho, aby trávil večery louskáním Hayeka a dalších liberálních praotců, tvrdil, že chce dělat skutečné reformy, že jeho vzorem je bývalý španělský premiér José María Aznar, muž, který opravdu zmenšil a zefektivnil španělský stát, zjednodušil pravidla a uvolnil trh práce.

Chabé mozky
Jenže jakkoli silná či upřímná byla Topolánkova vůle, narážela na dávnou slabinu ODS: absenci ekonomických elit. Strana nebyla schopna přilákat do svých řad či aspoň do své blízkosti mladou generaci ekonomů a právníků se západním vzděláním, kterým by nabídla šanci…