Šutrem do hlavy

Horký kandidát na českého premiéra dostal uprostřed předvolební kampaně něčím hodně tvrdým do hlavy tak prudce, že mu tekla krev. Pachatele tohoto zranění díky svědkům známe, policie už je začala vyšetřovat, navíc jde o promyšlený, objednaný útok, takže víme, že Česko ani po útoku na Mirka Topolánka není zemí, kde rozčilení voliči sahají ke kamenům. Tak v čem je problém? V podivné rozplizlosti, která celý případ tak nějak po česku provází.

Není hezké poslouchat, jak Topolánek ani po ráně do hlavy nepřestal urážet novináře. Na druhou stranu jeho rozčilení se nelze úplně divit. I média si v téhle kaši „odkvedlala“ své. Dovolila totiž násilníkům a jejich advokátce rozehrát před zraky veřejnosti podivnou hru, která po úvodním hodu kamenem útočí na Topolánka a jeho stranu podruhé.

Ale popořádku. Po zranění předsedy ODS se násilníci přihlásili na policii a do kamer oznámili, že a) házeli jen vajíčka, b) někdo neznámý si je objednal, c) tenhle neznámý mohl být z ODS, prý tak usuzují podle oblečení. Tím padají veškerá – už předtím bláznivá – podezření, že skutečně za zraněním svého šéfa stojí sama ODS, aby vyrobila mučedníka. Těžko si totiž představit, že si ODS najala někoho, kdo se nechá snadno chytit (na koupališti se prý útočníci dlouho procházeli v černém oblečení a kanadách) a pak svého klienta práskne.

Jsou tu však i další otázky: Jak se dnes pozná podle oblečení člen ODS? Že má na sobě tričko Léto s Topolem? Za další: Honorář měl prý být v hodnotě desítek tisíc korun. To je vtip? Někdo objedná za desítky tisíc korun vrhače vajíček, která předtím beztrestně létala na Jiřího Paroubka zcela zadarmo? A konečně třetí otázka: Novináři mezitím briskně zjistili, že útočníci jsou veteráni neonacistické scény, navíc lidé z okolí klanu Kočků. Jak se dají takoví lidé „neznámým člověkem“ najít a najmout pro házení vajíček? Za desítky tisíc by – troufněme si říct – šlo najít podstatně méně nápadnější týpky než tyhle.

Celé to zkrátka vůbec nedává smysl. Útočníci a jejich advokátka (známá jako obhájkyně souzených neonacistů) tu rozehráli podivnou hru, která až moc nekomplikovaně dělá z ODS mentálně vyšinutou partaj, jež riskuje předsedovo zdraví a svoji pověst jen proto, aby ze sebe podivným způsobem udělala oběť. A navíc si k tomu vybere pomocníky, kteří vše při první příležitosti vyslepičí novinářům.

Celé to pak korunuje sama policie, která říká, že si není jistá, „zda na Topolánka letěl kámen, nebo jen vajíčka“. Když už nebyla schopná údajný kámen najít (nebo nenajít, a tak Topolánkovu verzi zásadně zpochybnit), pak po tomhle přiznání můžou vrhači kamení (nebo čeho) slavit. A volební kampaň běží dál.