Přitahuje mě to, co se vzpírá

S režisérem Robertem Sedláčkem o konci klasického příběhu, síle filmových postav a o vábení politiků

Robert Sedláček se jako jeden z mála českých filmařů soustavně noří do labyrintu české politické scény, aby zachytil její mnohdy bizarní živočichopis. Natočil například portrét Gustava Husáka, Františka Čuby nebo Miloše Zemana, rád by vytvořil i filmový příběh o Jiřím Čunkovi. Jako satirické intermezzo teď do kin vstupuje jeho snímek Muži v říji, kde zobrazuje směšnost a půvab komunální i vysoké politiky na osudech malé moravské vsi, kterou navštíví premiér.

Jak vás napadl ten absurdní námět, kdy vesnice Mouřínov uspořádá mistrovství Evropy ve vábení jelenů, kam pozve ministra zemědělství a premiéra vlády, aby od státu získala peníze na novou silnici?
Je hrozné, když to tak řeknu, ale já už jsem prostě chtěl natočit nějaký film. Nesehnal jsem grant už na druhý projekt, a proto jsem zprvu spíš tak ledabyle vysekl scénář k filmu Muži v říji, kam se mi oba ty neúspěšné nápady vsákly – schizofrenie, kterou jsem chtěl zpracovat ve filmu Návrat andělů a která se v té satiře objevuje v postavě obecního blázna, a pak politické téma, kdy jsem chtěl točit film o Jiřím Čunkovi. Zkrátka se ukázalo, že po dvou neúspěších s tragédiemi budou peníze ze státního grantu dosažitelnější přes komedii.

Ale jak vás napadl…