Hrozivý stín golema

Taková výstava o rabim Löwovi tu ještě nebyla

Jeho portrét neexistuje a pozdější podoby od Mikoláše Alše či socha u vchodu do pražského magistrátu navržená Ladislavem Šalounem jsou čirými fikcemi. Stejně jako jeho podobizna na poštovní známce vydané ministerstvem obchodu a průmyslu k výročí, které spadá na příští pondělí. Sedmého září uplyne 400 let od úmrtí jedné z nejznámějších osobností staré židovské Prahy, rabína Jehudy Löwa ben Becalel (kolem 1525–1609), proslulého pod přízviskem Maharal.

Jak náboženský učenec, pedagog a filozof vypadal, je otázkou. Prý byl hodně vysoký. Co po sobě zanechal, to je mnohem jistější. Teď to přehledně ukazuje výstava

Cesta života: Rabi Löw

, kterou uspořádalo Židovské muzeum v Praze ve spolupráci se Správou Pražského hradu v Císařské konírně. Jde o první expozici o Maharalovi prezentovanou na českém území, ojedinělá je však i něčím jiným.

Jak říká jeden z kurátorů, historik Arno Pařík:„Takto pojatá výstava o rabínovi asi ještě ve světě neproběhla. Poněvadž s význačnými židovskými učenci, jejichž životy byly zasvěceny studiu a výkladu Tóry nebo Talmudu, se veřejnost zatím přímo seznamovala jen prostřednictvím jejich písemného odkazu v hebrejských univerzitách a knihovnách. Pražská výstava představuje nejen unikáty písemné, ale i jedinečná umělecká díla a předměty, jež popisují místa, dobu a kolorit, kdy rabi Löw vyrůstal a žil.“

Blázni dneška
Kde a kdy se rabi Löw narodil, zůstane tajemstvím. Historici i judaisté uvádějí německý Worms anebo polskou Poznaň. Jedna věc je jistá: podobně jako jeho zbývajícím třem bratrům se mu dostalo vynikajícího vzdělání v polských ješivách, především v Krakově. Tam také v roce 1582 vydal stěžejní dílo Gevurot ha-Šem (Mocné činy Hospodinovy). Od roku 1553 působil jako moravský zemský rabín v Mikulově, aby po dvaceti letech přesídlil do Prahy, kde se v roce 1596 stal vrchním rabínem, předsedou rabínského soudu a rektorem ješivy. Udává se, že byl dvakrát ženatý a po smrti zanechal početné potomstvo.

Maharalova výjimečnost nespočívá jen v originálním a rozsáhlém díle. Věnoval se výkladům Tanachu a Talmudu, náboženskému právu, mravouce, kazatelství, polemice, apologii i poezii. Kritizoval však i stav židovského vzdělávání. „Blázni dneška učí chlapce číst Bibli s komentářem Rašiho, kterému nerozumějí, a Talmud, který nemohou pochopit,“ tvrdil na adresu systému výuky. Navrhoval proto ve škole postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, „žáky vyučovat podle jejich možností a potřeb, nikoli podle osnov“. Dodnes se spekuluje, zda jeho pedagogické názory neinspirovaly Jana Amose Komenského. Moderní dobu rabi Löw bezpochyby předjímal myšlenkami o právu národů na život ve vlastní zemi a podle svých zvyklostí, neboť nadvláda národa nad druhým odporuje přirozenému řádu.

Dokázal to?
Životní etapy židovského myslitele na výstavě dokládají veduty a mapy středověkých polských i českých měst a především knihy, archiválie z Židovského muzea v Praze i artefakty zapůjčené ze zahraničních institucí. Například hebrejské spisy rabiho Löwa, dokumenty ze Státního archivu ve Vídni s originálním podpisem učence, úřední texty související s jeho osobností.

V Císařské konírně však ožívá i doba tolerantního panovníka Rudolfa II., kdy se na Pražském hradě provozovala alchymie, magie a kabala. Císařův stolní zvonek ulitý podle kabalistického návodu ze sedmi kovů je jedním ze skvostů expozice. Což se týká i Maharalova působiště, někdejšího pražského židovského ghetta s jeho hřbitovem a synagogami. Atmosféru labyrintu uliček, dvorků, přístavků a kůlen přilepených na dvoupatrové domy s barokními štíty, vikýři a prejzovými střechami evokují ukázky židovského města z Langweilova modelu Prahy. Obraz ghetta i dobové malby autorů jako třeba Emila Pierra Josepha de Cauwer,Adolfa Kohna či Václava Jansy z 19. století.

Druhá část výstavy se týká legendy spojující rabiho Löwa se stvořením golema. Podle historika Paříka tyto pověsti o učenci, jenž se magií nezabýval a blízké mu bylo spíše myšlení mystické teologie, šířili chasidé, kteří znali věty z Maharalova spisu Cesta života, kde staví do protikladu učence a golema ve smyslu nevzdělaného člověka. „Chasidé tuto pasáž i jiné rabiho náznaky o možnosti vytvořit golema četli a museli dojít k přesvědčení, že to nejspíš dokázal.“

Co dokázaly temné a klikaté uličky ghetta a tajemná postava homunkula vyvolat v představách umělců 19. a 20. století, ilustruje malbami, knihami, plakáty i filmovými ukázkami závěrečná část expozice. Je překrytá stínem golema, ztělesněním lidského podvědomí, s jeho obludnými a iracionálními aspekty. Docela paradox na to, že jeho stvořitelem měl být hluboce věřící člověk, jehož myšlenkový svět byl postaven na snaze vlastním úsilím co nejvíc přilnout k Bohu.

CESTA ŽIVOTA: RABI LÖW
Císařská konírna Pražského hradu, 5. 8.–8. 11.