Bankomat svět

Už před sedmdesáti lety si lidé mohli vybírat peníze skrz zeď

Podobně jako Archimedes, i 

John Shepherd-Barron

přišel na svůj vynález, když si užíval koupele. Poslouchal praskání pěnových bublin, místností se šířila vůně levandule a on začal snít o tom, jak by bylo skvělé, kdyby se peníze mohly vybírat kdekoli na ulici z automatů podobně jako čokoládové tyčinky. Bylo to někdy na začátku 60. let, kdy už nikoho nepřekvapovalo, když někdo u bankovní přepážky vyndal debetní platební kartu. Ostatně první byla vydána už v roce 1914 firmou Western Union Telegraph Company a umožňovala zákazníkům zasílat telegramy bez okamžitého placení. A tak bychom právě tento okamžik mohli považovat za prapočátek elektronického bankovnictví, ale také úvah Johna Shepherda-Barrona: Pokud by existovala podobná karta s kódovaným přístupem, pak by šel vytvořit automat, který by na základě jeho přečtení vydal požadovaný obnos.

A tak se stalo, že v roce 1967 byl na The Town Street č. 20 v Londýně instalován první elektronický bankomat. Nebo vlastně – byl by první, kdyby podobný stroj nevymyslel už o třicet let dříve turecký vynálezce Luther George Simjian.

První zákaznice
Luther Simjian se narodil arménským rodičům, ale po genocidě v roce 1915 emigroval přes Libanon a Francii do USA, kde se brzy stal uznávaným vědcem. Objevil například metodu zobrazování mikroskopických snímků pro medicínské účely, upravil studiový fotoaparát, který opatřil zrcátkem, v němž portrétovaná osoba viděla, jak bude výsledný snímek vypadat. A mezi jeho nejúspěšnější vynálezy patřil dokonce jednoduchý letecký trenažér, který využívala americká armáda. Svůj bankovní automat si nechal patentovat už v roce 1930, ale teprve o devět let později jeho nápad zaujal City Bank, která instalovala jeho přístroj ve své budově v New Yorku.

Není ale divu, že Simjianův nápad neuspěl, příliš předběhl dobu. Přístupové karty k jeho bankomatu si totiž nechalo registrovat jen „několik prostitutek a gamblerů, kteří nechtěli jednat tváří v tvář s úředníky u přepážky“, jak sám prohlásil. Jinak jeho přístroj nevzbudil větší zájem. A tak ho po šesti měsících City Bank odstranila a bankovní automat musel na své vzkříšení čekat dalších třicet let.

Zmrtvýchvstání
John Shepherd-Barron byl ředitelem společnosti De la Rue Instruments a na začátku 60. let pracoval na projektu prototypu samoobslužného stojanu pro čerpací stanice Shell. K placení sloužily nepadělatelné žetony. Když onehdy odpočíval a snil ve vaně, napadlo jej tedy použít stejný systém pro peněžní automaty: vyplácely by jednu bankovku v hodnotě deseti liber po vložení děrného štítku a zadání PIN, které by klienti dostali na své pobočce. Pokyny k obsluze pak zobrazoval otočný válec: Vložte kartu, Zadejte váš PIN, Odeberte peníze a Vezměte vaši kartu.

Původně prý přemýšlel, že by kód PIN byl šestimístný, stejně jako je tomu na osobních známkách vojáků, ale když se o tom radil se svou ženou u snídaně, řekla mu, že šestimístný kód už je na ni příliš dlouhý a že si ho nechce ani nebude pamatovat. A tak Shepherd-Barron vypracoval systém čtyřmístných kódů a nabídl svůj nápad generálnímu řediteli Barclays Bank. Ten z něj nadšený byl a chtěl okamžitě jeden z přístrojů koupit. Trvalo ale další tři roky, než se první bankomat vyvinul a objevil v ulicích Londýna.

Hlavní otázkou byla samozřejmě nedobytnost, a tak první testy zabezpečení automatů prováděla britská tajná služba MI6, se kterou se Shepherd-Barron vsadil o dvě bedny šampaňského, pokud se jim to podaří. Prohrál, ale agenti museli uznat, že bezpečnostní systémy není možné prolomit bez znalosti utajených informací. To ale brzy nemohlo stačit, a tak se celý systém zdokonaloval, přibývaly nové služby, které byly automaty schopny vykonávat a ulehčovat tak v práci bankovním úředníkům a šetřit čas zákazníkům. Mezi největší evoluční skoky pak patří zavedení plastových karet s magnetickým proužkem.

Do Česka dorazil první bankomat 15. ledna 1989. Stál v pobočce tehdejší České státní spořitelny na Václavském náměstí. Dnes se počet bankomatů na celém světě blíží počtu dvou milionů a Česko má v regionu střední a východní Evropy, co se hustoty sítě bankomatů týče, vedoucí postavení – zatímco průměrem regionu je 22 000 obyvatel na jeden bankomat, u nás je to 5000.