Nejevíte se dost bratrští

S bohemistou Sergejem Skorwidem o ruském mesiášství, českých knedlících a stanici Marxistická

„Vztah Rusů k ostatním Slovanům jako k menším bratrům je v naší tradici hluboce zakotven,“ říká Sergej Skorwid. Jako docent bohemistiky na Lomonosově a Ruské státní humanitní univerzitě se pohybuje mezi oběma společnostmi, a tak má možnost nahlížet na vzájemné vztahy z obou stran.

Proč jste začal studovat český jazyk a literaturu?
To byla náhoda, jak to skoro u každého studenta bývá. Původně jsem se totiž chtěl cílevědomě věnovat polštině, protože mám polské kořeny. Dědeček byl Polák z Litvy, do Moskvy přesídlil na počátku minulého století, když byl vyloučen z vysoké školy v ruské části Polska.

Za co ho vyloučili?
Údajně za účast na studentském hnutí, ale nic bližšího o tom nevím. Přijel pak za svým bratrem, poručíkem carské armády, který se ale v roce 1918 dal k bolševikům. Ten pracoval nějaký čas v generálním štábu a za to od nich dostal pokojík o čtrnácti metrech čtverečních v podkroví jednoho činžovního domu ve středu Moskvy. Brzy nato dědečkův bratr umřel na souchotiny a dědeček už v tom pokojíku zůstal. Já jsem v něm taky vyrůstal, do šesti let. Docela dobře si vybavuji, jak v tom společném bytě žily ještě tři nebo čtyři rodiny…

Mluvilo se u vás doma polsky?
Ne, ale po dědečkovi…