Hlas za smutné intelektuálky

Regina Spektorová ve svých písních symbolizuje život těch, kterým ještě nebylo třicet

„Historické knihy na nás zapomínají a Bible se o nás ani nezmiňuje,“ zpívala písničkářka Regina Spektorová, rebelanti vůči autoritám si to napsali do diářů a koukali, co se bude dít - tak bezděčně naivní i neodolatelný je ten verš. Asi jako jeho autorka. Teď, když všem došlo, že Regina Spektorová není jen další obyčejná písničkářka z New Yorku, tiskne se o ní po světě jeden článek za druhým. Znamená to, že média jsou sice jako zpomalený film (protože její nové, páté album Far na předchozí nemá), ale jsou stále u správné věci: Regina Spektorová je elitou stylu, o kterém psát a číst není žádnou nostalgií.

Nejcudnější z antifolku

Existují rozhovory s Reginou Spektorovou, v nichž si stěžuje na absenci nových ženských hlasů. Jsou to rozhovory staré jako její první nahrávky – skoro deset let. Také existují současné rozhovory, kde mluví třeba o Amandě Palmerové z Dresden Dolls, a slastí mlaská, jak je skvělé, že ženy zase vládnou blogům a světu. Současná hudební scéna, která není ani mainstream ani alternativa recenzovaná avantgardními médii, totiž momentálně sleduje důležitý trend, který byl sice definován dříve než včera, ale stále ještě nekulminoval: ženy, které chtějí být písničkářkami, ale více než typicky nahá…