Dopisy

ZACHRÁNÍ NÁS PREMIÉR ŠKRT
RESPEKT 34/09

Deficit není mé dědictví!
Článek pánů Sachra a Švehly mne v úvodu líčí jako milého a příjemného ministra a premiéra, který však odkázal České republice dědictví hrozivě rostoucího rozpočtového deficitu. Proti tomu se musím ohradit.
Autoři mi vyčítají, že jsem jako premiér „přeřadil na vyšší rychlost a hospodařil s dluhem do té doby magických sto miliard korun“, zatímco dřívější Klausovy vlády prosazovaly vyrovnané rozpočty. Není však zmíněno, že tento skok nastal v době po katastrofálních povodních, jež stály 70 miliard. Zároveň jsme tehdy do veřejných rozpočtů započetli dluhy z České konsolidační agentury. Klausovy zdánlivě „vyrovnané“ rozpočty byly totiž založeny na účetním triku: nebyly v nich započteny stamiliardové deficity z nepovedené privatizace, soustředěné v Konsolidační bance a později České konsolidační agentuře. Vždyť přece z největší privatizace v našich dějinách zůstaly ve veřejné kase místo předpokládaných obrovských aktiv stamiliardové díry, navíc nepřiznané.
Tím, že moje vláda tyto „externality“ ve výši 216 miliard započetla do veřejných financí a umožnila tak jejich řešení, tedy skutečně „přeřadila“, ovšem ne k jakémusi bezstarostnému plýtvání, ale naopak od účetních triků k zodpovědnému přiznání skutečnosti. Začlenili jsme do rozpočtu to, co bylo dříve na jakémsi „černém kontu“, aby bylo možno veřejnosti vytírat zrak údajně vyrovnaným rozpočtem. A já jsem od prvních dní své vlády otevřeně hlásal nutnost stabilizace veřejných financí.
Jsem přesvědčen, že černou dírou či večírkem bez hostinského nebyla a není existence sociálního státu a sociálních dávek, nýbrž tunelování, neplacení daní a korupce. O tom se ovšem autoři při svém pokusu „trochu se ponořit do tajů čísel zvaných státní rozpočet“ nezmiňují – místo toho polemizují s údajně přílišnou štědrostí vůči důchodcům, dětem a zdravotně postiženým. Vytýkají mi například to, že jsem byl pro plošnou podobu přídavků na děti. Jenže to není žádné plýtvání! Chceme-li přídavky na děti i pro střední třídu, je z řad příjemců vyloučeno jen velmi malé procento nejbohatších rodin a celý zbytek populace kvůli tomu musí prokazovat příjmy, což s sebou nese dost vysoké administrativní náklady.
Kromě toho se v článku tvrdí, že jsem odpůrcem reformy důchodových systémů. Ve skutečnosti je tomu naopak: už více než deset let se věnuji – jak v ČR, tak nyní v EU – přesvědčování všech zúčastněných o závažnosti demografických změn. Na domácí scéně jsem inicioval vznik první parlamentní komise k důchodové reformě a pak i vznik vládní komise, která jako první předložila analýzu možných reformních modelů. Vláda prosadila i dílčí parametrické změny v důchodové reformě, čímž důchodový systém, který jsme přebírali jako deficitní, stabilizovala odhadem na 10–15 let.
V Evropské komisi jsem toto téma jako první otevřel tzv. Zelenou knihou o demografických změnách (2005). Právě ta nastartovala živé diskuse na toto téma po celé Evropě. Kdybych byl popíračem demografických změn, těžko by mě například prestižní Světový kongres o stárnutí ve švýcarském St. Gallenu každoročně zval jako řečníka na toto téma.
Vladimír Špidla, člen Evropské komise

Dopis Vladimíra Špidly (.doc)

VÁŽNÁ HRA NA OBĚŠENCE
RESPEKT 31/09

O co se hraje na hřišti
Podstata sporu Akademie věd ČR s Radou vlády pro výzkum a vývoj a hlavní příčina drastické redukce rozpočtu Akademie, kterou tento orgán navrhl, je jinde, než je v článku naznačeno. Není jí metodika hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, již autor přibližuje fotbalovou analogií, ale dvě skutečnosti. Jednak stále klesá podíl prostředků na výzkum a vývoj, o něž se na hřišti „hraje“, a zadruhé pro ústavy Akademie věd takto získané prostředky představují daleko důležitější zdroj financování jejich základní činnosti než pro vysoké školy a „průmyslové“ výzkumné organizace. Vysoké školy kryjí značnou část těchto nákladů z dotace na studenty, a dopad „reformy“ financování výzkumu proto přežijí lépe. Ani ony na ní však nevydělají, neboť to, o co má přijít Akademie věd, půjde na přímou podporu podniků. V tom má autor pravdu. Pro tým „průmyslováků“ je výsledek na hřišti nepodstatný: bez ohledu na něj dostanou na vývoj a inovace svých produktů peníze přímo od funkcionářů ministerstva průmyslu a obchodu.
Prof. Jiří Chýla, Fyzikální ústav AV ČR

Dopis Jiřího Chýly (.doc)