Buď sbohem, Chelsea!

Výlet do míst, kde se navzdory krizi stále ještě obchoduje s uměním

Obchod s uměním byl jedním z prvních trhů, do nichž finanční krize přinesla hluboké změny. Nejen v cenách, ale i v přístupu k umění. Snad nikde to není tak dobře vidět jako v newyorském okrsku Chelsea. Tady, na malém kousku západního Manhattanu, se v posledních patnácti letech směstnala většina místních galerií.

Příslib nouze

V Chelsea je uprostřed léta pusto. To jediné, co tu opravdu žije, jsou stavby, autoservisy a garáže. Několik ulic „uměleckého okrsku“ sevřeného mezi Desátou avenue a břehem řeky Hudson tvoří cihlové domy s kovovými požárními žebříky – většinou staré továrny a skladiště.

V galeriích panuje ticho, recepční při klapnutí dveří zpravidla ani nezvednou oči od obrazovky počítače. Návštěvníci jsou stále titíž: skupinka japonských turistů, postarší manželský pár ze Španělska, dvojice studentek. S nosem zabořeným do plánku škobrtají z jedné výstavní síně do druhé. Deprese je tu téměř hmatatelná. Okurková sezona za to nemůže – soukromé galerie za sebou mají těžký rok.

Před loňským zářím připomínal obchod s uměním vysoko vzedmutou vlnu, na které se svezl leckdo. Na trh se dařilo umístit dokonce i novátorská a intelektuálně náročná díla, na nichž si některé galerie v Chelsea vybudovaly reputaci. Poté, co ve Spojených státech naplno vypukla finanční krize, se…