Kotel státních financí praská, je tu někde brzda?
V posledních měsících sledujeme kolem nás celkem pozoruhodné zmatení hlasů: různé ekonomické autority mluví o českém státním rozpočtu jako o neřiditelném vlaku, řítícím se po slepé koleji vstříc tragické havárii. Také říkají, jak nečekaně vysoká je jeho rychlost, vyšší, než si kdokoli mohl ještě nedávno myslet. Proti tomu pak stojí přední čeští politici, kteří v opojení předvolebních slibů ještě víc přihazují pod kotel a vesele mávají z okýnka. Rozumíme tomu, že se zachmuřeným čelem se volby nevyhrávají. Nevyhrávají se dokonce ani s řečmi o šetření. Potud je to jasné, nicméně věci se mají takto: Ať už v příštích dvou měsících ve víru předvolební kampaně slíbí politici cokoli, po volbách je (a nás taky) čeká tvrdý střet s ne úplně příjemnými fakty. A pokud dnes říkají, že ne, lžou, nebo v horším případě jsou mimo realitu.
Sto miliard a víc
V mikrosvětě rodinných účtů každý normální počtář ví, že všechno má své meze: zkrátka že když si vezme půjčku, musí vědět, jestli ji zvládne splácet a ještě k tomu každý den chodit do nejlepší restaurace ve městě na oběd. Ve značné anonymitě a abstraktnosti státních účtů tohle platí také, jenom trvá déle, než život nad poměry vyplave na povrch a všichni „členové rodiny“ to uznají.
V téhle fázi je teď Česko jako celek. O…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu