Hlasy králíků a krkavců

V gruzínských dětech válka stále žije

Dětští uprchlíci v Gruzii jsou dnes – rok po válce s Ruskem – všude. Pětadvacet z nich teď žije v gruzínské vesnici Nukriani. Jsou tam v „multietnické letní škole“ – což je projekt Kavkazského domu, podpořený holandskou nadací Haëlla. Konečně jsou děti veselé. Jsou na vzduchu, učí se, nacvičují divadelní představení a čtyřikrát denně dostanou jíst. Jen je znervózňuje hluk dvou vrtulníků, které přelétávají nad vesnicí. Znervózňuje i vesničany, i když všichni vědí, že ve vrtulnících nesedí Rusové se svými bombami, ale gruzínský prezident Michail Saakašvili, který letí na oběd do sousedního městečka. V Tbilisi si nemůže vychutnávat život, neboť jej v hlavním městě lidé už příliš nenávidí. Jak napsal politolog Ramas Klimiašvili:„Saakašvili by rád odešel z Gruzie, ale Spojené státy mu to nedovolí. Ještě ho potřebují.“

Štěstí
Loni v červnu jsme také seděli – pět lidí z Kavkazského domu – a hledali účastníky letní školy. Problém byl v tom, že oběti předcházejících konfliktů o Jižní Osetii a Abcházii už nepatřily do naší věkové skupiny (od 11 do 12 let). „Ach, bože! Vždyť je to štěstí, že už nemáme nové uprchlíky,“ zvolala Rusudan Kaišauriová, jedna z nejlepších gruzínských básnířek a současně…